Novinky 2021

Náš splněný sen…

Je nám 7 týdnů

Máme svá jména! Taky už jsme zase větší a hlavně těžší. Baštění nám rozhodně nedělá problém a naše matka, když má pocit, že máme málo, tak nás nakojí nebo rovnou vyvrhne své jídlo. Nakonec proč by pořád nevypadala jak postarší žebřiňák, že?! V týdnu 19. 5. jsme byli na očkování a čipování! Byli jsme neskuteční. Na to, že jsme poprvé jeli autem, poprvé byli mimo domov a s cizími lidmi,kteří si nás obhlíželi a u toho vyplňovali hromady papírů, jsme to dali levou zadní. Všichni kluci jsou prý jak buci :-), srdíčka nám krásně šlapou. To že jsme dostali čip a očkování jsme ani nezaregistrovali a raděj jsme řádně propátrali ordinaci. Na našem FB jsou fotečky i videjko :-).

Taky jsme byli na chaloupce. Babička na nás bude určitě vzpomínat. Vyštípli jsme jí čerstvě zasazený meloun, probrali jahody a neskutečně se vyřádili. Tedy foteček ostrých pomálu, ale fakt to byla sranda :-)! Prý to jistě stihneme ještě jednou. A snad nás vezmou někam na louku, na to se mooooc těšíme.

Stále si přebudováváme hřiště – buď sami nebo páníčci a návštěvy…je to ohromná legrace. nakonec vždycky odpadneme na neskutečných místech :-). Kennelka i pelíšek jsou totiž nuda. Návštěvy se stále točí a moc dobře vědí, že si musí naklonit naši prababi Gee a maminu Adele. Musím říct, že se jim to daří. Fotky z celého týdne tady.

Co nás čeká v 6 týdnu…

Pomalu se rýsují naše jména…protože náš D vrh má pro nás zvláštní význam nebyli jsme schopni se do poslední chvíle rozhodnout, zda mu dát nějaký přídomek…a tak jména vlastně vyplývají z pocitů, povah a přání…snad se všechna vyvedou jako jejich nositelé ;-)…..kdo byl na našem rajčeti ví, že fotečky ze 6 týdne už jsou tam :-). Trochu jsme zase ve skluzu s doplňováním aktualit, ale když čas s mimísky tak rychle utíká a večer je jeden rád, že padne do spacích mdlob stejně jako oni. Jsou velmi šikovní, pěkně baští, stále se poměřují kdo je silnější či vychytralejší. Prostě o zábavu postaráno. Jsem moc ráda, že se tu střídají návštěvy našemu srdci milé a návštěvy budoucích páníčků. Všem děkujem za společně strávený čas a dárečky!.

Je nám 5 týdnů

Už nám to běhá jak z partesu. Venkovní hřiště nemá chybu a jsme na něm skoro pořád. Je tak prima, že se konečně umoudřilo počasí. Příkrmy baštíme už dvakrát denně a mamina, no mamina k nám chodí kdykoli se jí zachce. A že se jí chce dost často – zvlášť v noci a to panička nerada vidí ;-).

Průběžně jezdí návštěvy a je velká sranda, je tahat za ponožky, kalhoty a zkoušet, co kdo vydrží. Ale když se unavíme, jsme malá muchlovací štěstíčka, co se schoulí v náručí nebo obloží ty statečnější a spíme jak andílci. Rádi si hrajeme brzy ráno doma v ohrádce v raním sluníčku. Panička furt zlobí s focením, ale moc jí to nejde. Ale to neva – my si asi na profíky nikdy hrát nebudeme. Teď o víkendu tu byla s námi panička od tatínka Tatara, Vierka – to vám bylo prima! Moc jsme si to užili – tedy až na tu prudu, kdy jsme trénovali na focení postojovek. Co si ty lidi nevymyslí…ale bylo sranda poměřovat se s našimi fotícími parťáky jezevcem a šnečkem – nějak se nám smrskávájí. Fotečky jako vždy rajčeti.

Čtvrtý týden utekl jak voda

Jsme šikovní a mamina taky. Příkrmy jsme začaly baštit z malých mističek a po dvou dnech páníčci usoudili, že dáme klasickou štěněcí misku. V našem počtu to jde levou zadní :-). Žádné velké chození nožkami do misky, hezky způsobně baštíme a spíš zamažeme bráchu nebo ségru při zkoumání, jestli se v jejich části misky nenachází něco lepšího. Baštíme jemně mleté kuřecí nebo králičí masíčko buď s mlíčkem nebo rýžovou kaší s kozím mlíčkem a mrkvičkou…je to mooooc dobré!

V ohrádce už probíhají bitky a lovy, ve spánku naháníme lumpy a každý kdo nás přijde mazlit riskuje své palce u nohou. Když to počasí dovolí jsme ve venkovní ohrádce a už se těšíme na velké hřiště. Od pátečního večera do neděle jsme měli první mazlící a socializační víkend. Moc se nám líbil a páníčci všem moc děkují za milé chvíle a hlavně naše unavení. Panička sem nějaké fotečky brzy dodá, ale vy se můžete na uplynulý týden podívat tady na našem rajčeti. Každý kdo se chce přijet pomuchlat a nechat ožmoulat je vítán!

To to letí, jsou nám 3 týdny

Tento týden je ve znamení jistější a jistější chůze, malých bitek, velkého zpěvu a vrčení a také divokých snů. V noci už baštíme většinou jen dvakrát a zbytek času jako slušně vychovaní prospíme. Přes den je to jak kdy. Panička s páníčkem mají střídavou péči a docela jim to jde. Ta čtyřnohá střídavá péče ještě moc nefunguje ;-), ale babi Gee se určitě svého času dočká.

V sobotu se udělalo hezky a tak když panička přivalila z práce rozhodla se nás trochu vyvenčit. Jeden by netušil kolik využití má ohrádka na vířivku. Bylo to moc prima a všichni jsme užívali sluníčka, co to šlo. Jako mamka se nám narvala i do domku, co jsme v něm měli odpočívat. Taky už povídali dvounožci cosi o příkrmech – tak jsme na to zvědaví. Jooo, a prý už k nám budou moct návštěvy, to jsme zvědaví ještě víc. Fotečky z tohoto týdnetady 😉.

Budou nám dva týdny

Naši broučci rostou jak ze smetany. V týdnu jsme zjistili, že žbrdlení, za kterým tak rádi spíme a štosujeme se, nám začíná být malé a tak muselo pryč. Navíc mamina dává vážně bacha, aby nás nezašlápla nebo nezalehla – prý je v tom šikovnější než babi Gee…ale jestli ono to nebude spíš tím, že je nás prostě méně ;-). V sobotu jsme začaly otevírat svá očka a v neděli už nám museli ostříhat drápky. Většina už taky zjistila, že když se postaví na své vratké noženky, tak je přesun z bodu A do bodu B rychlejší, případně se daleko líp tlačí, když mamka není při vyprazdňování na blízku. Panička je zvědavá kolik asi vážíme a my se cpeme skoro celodenně, abychom jí udělali radost. Dnes bychom se měli dočkat každý své stránečky :-). Fotečky z tohoto týdne jsou opět na rajčeti.

V sobotu oslavil půlkulaté narozeniny také náš nejstarší beran v domě a moc se mu líbila gratulka od nejmlašího beránka :-). Jsou to poslední beránčí narozky v rodině – a že jich letos zase přibylo. Tak ještě jednou vše nej všeeeeem!

14. 4. Angee má narozeniny…

Náš malý zrzavý mraveneček má dnes 12 let…přijde mi to neuvěřitelné a nepopsatelné. Za ty roky jsme spolu prožili mnohé veselé i těžké chvilky, vždycky mi byla velkou oporou a moc doufám v to, že i já jí. Angeenko, miláčku, přejeme ti hlavně pevné zdraví, ať si pořád veselá a bláznivá holka, která nenápadně vyrabuje koš, vybalí dárky z obalů papírových i igelitových, ať tu jako prababička ještě pomůžeš Adelce s miminky…prostě tu buď s námi ještě dlouho, máme tě rádi! Hodně zdravíčka přejeme i zbylým sourozencům z Magmabony Adámkovi, Eibušce a Anince…pusu za Duhu těm, kteří už s námi nejsou, včetně Brassilky, díky které naše poklady máme!

Pořád tomu nevěříme

Mládežníčci jsou opravdu tady a my si jich užíváme každou vteřinou a minutou. Adelka je vzorná až přepečlivá matka, která se rozhodla, že k ohrádce nikdo vyjma páníčků nesmí a tak babi Gee nakukuje z povzdálí. Jooo jak jí znám bude za pár dní ráda, když jí s tím pytlem blech babi Gee i strýček Emánek pomůžou. Zatím se jim věnuje stoprocentně. Mládežníci přibývají na váze od prvního dne. Pořád fotíme a koukáme, fotíme a koukáme a mezi tím lítáme na střídačku do práce, protože jsme nepostradatelní :-). Fotečky z prvních dní tadyyy….

4. 4. 61 den březosti aneb jak zkusit stihnout paničce dárek k narozeninám

Velikonoční neděle začala prima telefonáty a pár návštěvami a spoustou nácviků na pochoďák po zahradě a po domě. Začalo být jasné, že nás čeká další noc spaní v ohrádce. Adelka se rozhodla, že dnes asi nééé a tak jsme si v klidu poseděli s přáteli a zavzpomínali, jak nám to s těmi zrzulíny neskutečně utíká. Po odchodu Alenky a Lukáše před vtipnou policejní hodinou se najednou Adelka rozhodla, že se přidá ke gratulantům a též mi věnuje nějaký ten malý dáreček. Jak to všechno dopadlo najdete v sekci vrhu D. Musím říct, že Velikonoce (5. 4. ) byly letos prostě povedené navzdory nouzovému stavu, navzdory všem překážkám a bláznivému počasí, které nám bylo úplně putna. Naše dlouho očekávaná Déčka jsou tu :

59 den březosti…

Přípravy jsou v plném proudu, nastává čas být připraven…většina věcí nachystána. Adelka měla 55 den březosti zhruba o 7kg víc než když jsme jeli krýt. Baští stále, teď zhruba 4x denně a kdyby mohla, tak bude baštit celýýýý boží den. V ohrádce se nahřívají už teď pravidelně obě naše dámy. Nejvtipnější je, že v puppy boxu leží babi Gee a Adelka to jistí z předsálí.

Dnes na Velký pátek jsme vyrazili s tetou Pavlínkou cvaknout bříško 59 den…Adelka i počasí spolupracovali jak na apríla, ale vycházku jsme si všichni moc užili. Dokonce máme miniverzi pařezovky…

…a jedno video, zatímco mamina po vycházce odpočívá, mimísci se rozhodli sportovat 🙂

Áčka maj narozeniny

Je to neskutečné, ale už je to 13 let, co se narodil náš úplně první vrh. Z našich miláčků dnes slaví Aguška a Anetka krásných 13…lásenky naše, dělejte svým páníčkům ještě dlouho radost! Buďte zdravé a šťastné, mám vás ráda! Ostatním posíláme obrovskou pusu za Duhový most, kde si istě užívají narozkovou party s mamkou Archy…

Plodný rok, kam se podíváš

Jak jsme zjistili čáp na naší minulé vycházce věděl víc a nic nevykecal….ale my už můžemeeee. 21. 3. první den ve znamení berana se narodil náš první vnouček Adámek. Děděček a Adelka nebo Angeenka ho moc rádi chodí vozit. Už jsme mu ukázali i náš oblíbený milovaný strom.

50 den březosti

Dnes se neskutečně zkazilo počasí, tak jsme rychle vyfotili naši berušku a šli do tepla. Ač mám pocit, že Dyndylínek je pořád jak laňka, i když trošku těžkotonážní, tak váha říká něco jiného. Když sebou flákne do relaxační polohy, tak vypadá jak vyvrženej vorvaň a to nemluvím o tom, jak sebou mládežníci šijou. Hlad se nás drží stále a vypadá to, že rozhodně baštit nepřestaneme.

Ač to nevypadá, tak se neflákáme ;-). Je vymalováno, uklizeno a ohrádka i porodní bedna už stojí. Babi Gee ukázala Adele kam se chodí odpočívat a kam rodit. Doufejme, že si to vezme k srdci a na rozdíl od babi bude rodit opravdu v boxu a ne před ním.

37 den březosti

V rámci vycházek jsme cvakli pár foteček a byli moc rádi, že s námi byli i Aguška s Adámkem. Je neskutečné, že už jim bude 13 a 12 let! Jinak Adelce stále chutná, stále provokuje ke hrám babi Gee i Emánka. Oba jí dávají najevo, že když nemá rozum ona, tak oni rozhodně ano a do větších akcí se nepouštějí.

4. 3. potvrzenoooo….

Dnešní návštěva naší oblíbené Vetkliniky Lužec splnila naše očekávání. Za asistence kompletního osazenstva jsme mohli zajásat – jsou táááááám. Jsme neskutečně šťastní a moc doufáme, že i zbytek březosti proběhne v pořádku a my se budeme těšit z malých zrzavých beránků.

Únor jednou bílý, jednou slunečný

Letošní únor se chová jako duben…po návratu ze Slovenska se rozhodla ve velkém vrátit zima. nejen že mrzlo, ale i u nás napadal sníh. Holky byly šťastné, že mají v čem lítat a jediný problém který řešily bylo jak se vyčurat bez zmrzlé prťky…

Poslední únorová 9km vycházka začala sluníčkem a skončila tmou, ale něco jsme stihli i cvaknout.

3. a 4. 2. výlet za ženichem

Adelčin progesteron je stejně laškovný jako naše Drndě samo. Vzhledem k bláznivé době, námi proběhlému covidu jsme museli poladit časově PCR testy, potvrzení o zdravotním stavu a čas kdy budeme muset vyrazit. Nakonec ač jsme museli posunou den odjezdu, vyšlo vše tip top. Cestu do Piešťan jsme zvládli na první dobrou a ani waze nás nezradil. Vierka už na nás čekala a my se mohli ubytovat. Tolik nás mrzí, že jsme nemohli zůstat na celý, původně plánovaný, prodloužený víkend a užít si okolí a poznat zase další kousek Slovenska. Uvařili jsme si kafčo a dumali jestli je opravdu ten správný čas, Adele se tvářila jak nešťastník první třídy (určitě si myslela, že zase budeme prudit s výstavou). Dorazila Vierka s Tatarem … začali jsme probírat, jestli dáme vycházku nebo zkusíme jestli je ten správný čas na zahrádce….no, naši miláčci to vyhodnotili po svém…10 minut po první letmé puse byli svázaní a s výrazem – nechápeme co tady řešíte se potutelně usmívali. A tak Milan postál u Tatara, aby si Vierka mohla aspoň odložit a já přemýšlela, jestli mám být na Adele pyšná nebo se za ní stydět. Moje představa foteček laškovných koleček a valčíčku vzala za své. A tak jsme si dali další kafíčko a po hodině klidu šli alespoň na malou večerní studenou vycházečku….

Druhý den jsem se zařekla, že krýt se bude venku! Přece nějaká ta fotečka….ano, krylo se venku, naše madam udělala celé dva kroky ze dveří…a prakticky opět bylo během chvíle hotovo. Musím říct, že co se rychlosti týká, tak tohle byla dvě nejrychlejší krytí, co jsem zažila. Ze srdce doufám, že stejnou rychostí se rozhodne Adelka i rodit. Abychom měli alespoň nějaké fotečky zajeli jsme před odjezdem na pískovou plážičku nechat naše broučky proběhnout. Suma sumárum jsme stihli limit 24hod návratu, abychom nemuseli do karatnény a ještě včas než se uzavřeli hranice. Adelka se cestou domů tvářila velice spokojeně a hlavně důležitě.

…a jedno video, jak si to panička představovala před krytím, ale došlo na to až….POST COITUM 🙂

Leden

Adelka se rozhodla hárat dřív než jsme očekávali. Nikdo netušil, že je to vlastně faaaakt dobře.