TOPlist

Novinky 2014

30. 12. céčkám je půl roku

Čas letí a našim C mimi je půl roku. Užívají si lásky svých páníčků a neskutečně rychle rostou. Váží od 22 - 27 kg. Přitom oba krakenci mají nejméně. Někteří chodí s páníčky na cvičák, někteří jsou profíci v prohánění slepiček a máme za sebou i první výstavu. Doufám, že oboustranná spokojenost vydrží všem dlouhá léta. Zlatíčka naše hodně zdravíčka a páníčkové hodně lásky a pevné nervy - puberta se blíží mílovými kroky . Všichni mají přidávané fotečky do galerek a tam kde jich máme víc udělali jsme i rajče.

10. 12. je to rok...

Dnes je to rok, co jsi mně opustila...stále mi moc chybíš, pořád chodím žalovat k tvému obrázku, věčně s tebou všechny srovnávám a není den, kdybych si na tebe nevzpomněla...ale neboj teď už většinou s úsměvem. Mám tě ráda...

Archy Chelone Barbata 23.10. 2004 - 10.12. 2013

23. 11. - Bert tým má narozeniny...

Pětiletka - tolik zprofanované slovo a dnes se týká už i našeho Bert týmu. Bertíci naši, přejeme zdraví, zdraví a zdraví vše ostatní Vám určitě páníčci dopřávají vrchovatými hrstmi - vycházky, mlsinky, mazlení. Buďte tu s námi aspoň další dvě pětiletky!

Aiminko, ty naše věčné štěňátko - ať ještě spoustu let a lét můžeš plavat ve svém milovaném koupálku, prohánět se se ségrou a jsi pořád svá. Máme tě rádi .

13. 11.

Po zkušenostech z minulého víkendu jsem byla opravdu velmi skeptická...říkala jsem si, že tahle naše malá a úžasná kopie svého strýčka Adama prostě zůstane doma...a pak zazvonil telefon...moc děkuju Petře Golombové (Poklad z Afriky). Na druhém konci se ozval člověk, který až neskutečně splňoval to, co jsem si pro Cornyska vysnila. Navíc tu byla šance namazlit se do foroty, protože páníček si chtěl Cornyska vyzvednout koncem listopadu. Po vzájemné lustraci se den odjezdu změnil na neděli 16. 11. .Aspoň si uděláme poslední společný výlet a velkou vycházku...

A dnes, přesně v den, kdy Archynka loni podstoupila operaci nádoru - opět telefon. Ještěže jsme měli rozdělané svatomartinské...já bych si ho vyzvedl už dnes. Teď už vím, že to bylo dobře, že jsme se s ním všichni včetně Alenky a Lukáše pomuchlali a rozloučili, že odjel nečekaně rychle. Archynka prostě tam nahoře za duhovým mostem rozhodla, že už to stačí, že ten velký splín, se kterým mi tahle štěnda měla pomoct je pryč, že už na ní budu vzpomínat jen v dobrém a bez výčitek, že mně tu nechala...a tak Cornysek odjel do nového domova, kde ho budou milovat a bude mít první poslední a on je zahrne láskou, která jim tolik schází po odchodu jejich zrzounka. A kruh se vlastně uzavře...měj se krásně zlatíčko!

8. - 9. 11.

Opravdu vtipný víkend a nové poznání nebo spíš potvrzení staré pravdy - jsou lidé, kteří opravdu nepoužívají hlavu tak, jak by měli. Po poměrně obsáhlé komunikaci jsme vypravili Cornyska do nového domova. S radostí, že nebude až tak daleko a budeme ho moci navštěvovat. To jsme ovšem netušili, že Cornysek jede na párhodinový výlet. A protože štěňátka nejsou lepidla vztahů ani nemůžeme očekávat, že nás vytáhnou z problémů, vrátil se Corny po noci strávené mimo zase hezky domů. Myslím, že si ani nedokážete představit jakou radost z toho měla tetička Aime. Jejich postelové uvítání mám na fotečkách a mrzí mně jen to, že nemám kameru. Náš muchlánek to pojal jako prima zpestření víkendu a já jsem ráda, že je doma.

31. 10.

Dnes trochu nečekaně, ale o to radostněji odjel do nového domova Cowleyček. Bude se snažit zacelit velkou ránu v srdíčku svých nových páníčků, kteří se museli rozloučit se svým milovaným zrzečkem. Věřím, že Cowleyk se svou milou a živou povahou jim dá brzy zapomenout na to zlé. Nebude daleko, takže se za ním určitě vypravíme i na návštěvu. Měj se krásně broučku náš.

A tak už tu sám a sám čeká jen Cornysek. Doufám, že i pro něj někomu srdíčko bije a že ho brzy pozná a bude ho moci milovat a dělat šťastným.

30. 10.

Klukům je 18 týdnů či chcete-li 4 měsíce. Včera jsme byli na posledním očkování. Paní doktorka nás hezky prohlédla, s údivem zjistila, že už měníme zoubky a že jsme zase pěkně vyrostli. Cornysek váží 19,4 kg a Cowleyk 19,7 kg. Jsou zdraví a moc šikovní, protože je injekce opět nerozházela a navíc se jim moc líbilo šumovat po celé ordinaci - co kdyby tam někde bylo něco k snědku . Dnes jsme byli zase prolítat zahradu a panička vtipně říkala, že bychom měli mít nějaké fotečky...no, počasí se na nás moc netvářilo, my také ne a spolupráce to byla prakticky nulová...prý to možná v neděli zkusíme znova. Tak alespoň troška...

...23. 10. 2014 nedožité 10 narozeniny mé jedinečné...

Dnes by se má první Archy Chelone Barbata, má jedinečná dožila kulatých 10 let...místo toho to bude za chvíli rok, co už není...zlatíčko, první moje lásko zrzavá neskutečně mi scházíš, pořád je to živé a stále to nechce přebolet. Tolik bych si přála, abys tu s námi byla. Těšila se z mimísků, kteří nám měli dát zapomenout...ale i když jsou úžasní a krásní a i Geenuška a Aiminka se snaží, vždycky skončím u vzpomínky na Tebe. Jsi v mém srdci a tak to bude napořád.

Užíváme si babí léto

Počasí je letos krásné a tak toho využíváme k různým výletům. Chaloupka je občas vyměněna za velkou zahradu naší kamarádky Alenky. Holky to tam milují a kluci jakbysmet. Dá se tam totiž hodiny lítat, norovat myšičky, hledat bráchu nebo mámu, lovit tetu Aiminku. Také je co pozorovat, protože na jedné straně bývají ovečky a na druhé zase bývá pes. Takže si přes plot pokecáme. Semtam vynadáme těm, co jezdí okolo. Alenka nám vždycky dává vodu do kastrůlku - ona totiž nepochopila, že my jí máme nejraděj z konve. Doma je z nás potom jen hromádka odpadlíků. Kluci pořád čekají na nové páníčky a tak si Geenka užívá honiček s Cowleykem a Aimuška se věčně muchlá s Cornyskem. Všichni ostatní sourozenci se mají moc prima. Jen co bude mít panička čas dodá do galerií fotečky z nových domovů. Curlyčka aka Sheila má často fotky na FB své paničky. Všechny fotečky z víkendu jsou na našem rajčeti. A tady malá ochutnávka...

Tak jsme tu zůstali poslední dva...

Tak nám tu zůstali poslední dva standardní kluci, kteří čekají na páníčky. Hledáme pro ně milující rodiny, které je zahrnou péčí a láskou, kterou jim oni ve velkém vrátí. Chcete společníka do nepohody? Vyberte si...

Corny (modrý) je těžký pohodář s nádherným pohledem a sklonem k muchlání. Tělo má pěkně dlouhé stejně jako ridge, který je opět správné délky a šířky. Chcete prima kamaráda na klidné vycházky nebo velký gaučink - Corny je chlapík právě pro vás. Ve svých 13 týdnech váží 14,1kg a paní doktorka říkala, že je naprosto bezchybný. Očkování nekomentoval a tvářil se, že veterina je pro něj běžné zařízení a nechápe, proč se tváříme jako by se mělo něco dít . Což po tom co dělal při tetování bylo opravdu vtipné.

Cowley (černý) se nám vrátil do rodného domu. Jeho nová rodina špatně odhadla své možnosti a celkem rozumně se rozhodla vzdát to dříve než by to Cowley i oni nesli hůř. I tak se návrat neobešel bez mnoha slz a omluv. Hledáme pro našeho zrzounka rodinu, kerá ví, že štěňátko nestačí zahrnout láskou, ale že pro život je nutná péče a klidná a pečlivá výchova, kterou Vám Cowleyk ve velkém vrátí. Je to živý rošťák, který miluje dlouhé vycházky, má rád přítomnost svého páníčka vždy, když je to možné. Je učenlivý, mazlivý a mám podezření, že vrátil proto, aby si jeho matka měla na kom zkoušet své rodičovské metody. Někdy mě mrzí, že nemáme kameru. Chcete parťáka na vycházky a různé sporty - Cowleynek je Váš favorit. Ve svých 13 týdnech váží 13,6 kg je naprosto fit. Očkování a návštěvu paní doktorky bral jako všechno ostatní - prima zpestření svého programu . Je to prostě brouček.

13. - 26. 9.

Dny nám teď rychle utíkají. Když je hezky sluníme se venku a když ne řádíme doma jak černá ruka. Mamina nás vychovává - tedy aspoň tak tomu říká. A když má pauzu zvládneme se zabavit sami.

Také jsme začali vyrážet po návštěvách. První byla u Cathynky aka Kejsinky. Docela se hodilo, že jsme přijeli, protože Kejsinku den předtím napadl velký pes a byla z toho celkem rozhozená. V první chvíli se dokonce před svými sourozenci schovávala. Ale mládež jí dala čas, vyzkoušela koupání v jezírku pro leknínky, zkoukla velké černé slepice u sousedů a za chvíli už se k nim přidala i samotná Kejsí. Společně pak prozkoumali každý koutek zahrady a sourozenci mohli Kejsince jen závidět, Když jsme odjížděli byla už naše Cathynka Kejsí jako dřív. Musím říct, že je s pánečkem moc šikovná. Chodí na vycházky, byla se podívat na vláčky i na ohňostroj. Moc se těšíme na viděnou na výstavě v Letňanech, kde bude mít svou výstavní premieru.

Nejblíž to máme ke Connynce. Zjistili jsme, že ta má kolem sebe nejen slepičky, ale také koníky a ovečky. To bylo divení se. Hrát si nás samozřejmě bavilo nejvíc v prachu ve stodole, takže jsme za chvíli vypadali jako stádo výmarských ohařů. A voda, ta je tam nejlepší z konve - co miska - to je nuda.

Ježdění autem nás baví a doma je to pořád stejné a tak jsme zase jednou vyrazili na chaloupku. Měli jsme to slíbeno. Na chaloupce je tpo vždycky prima, ale tentokrát to nemělo chybu. Zažili jsme coursing za živou návnadou. Dědečkovi utekl králík a my ho statečně lovili. To vám byla legrace - tedy králík se moc nesmál, ale nám se to vážně líbilo. Škoda, že panička nemá lepší foťák a není rychlejší. To by byly fotky! Taky byl za námi Corey aka Rustin. Je to pěkně ryhlá žížala a je s ním pořád legrace.

Poslední týden byl nějaký hektický. Vrátil se nám Cowley - s velkými omluvami a mnoha slzami. Byli jsme se podívat na cvičáku za velkými pejsky. Nečekaně odjela Corrynka a čekaně Curlyčka. A tak jsme vyrazili na pánskou jízdu za Clayem. U Claye je prima - za domem mu jezdí vlaky - to byste viděli kolik jich je druhů. Ale my tentokrát nekoukali na vlaky, ale Clay nám ukázal svou prima venčící loučku. Corny byl opět nenadšen z vodítka, ale zvládl to na jedničku. Cowleyk, který s bývalými páníčky chodil na velké vycházky vodítko zvládá skvěle, ale je to malý tahač. Udělali jsme si pěknou vycházku a stejně jako po každém výletě, jsme doma pěkně odpadli. Clay díky určo to ještě zopakujeme.

3. 9.

Dnes jsme byli s mládeží u paní doktorky na pravidelné kontrole a druhém očkování. Jeli jsme autem, což mají rádi. Paní doktorka byla moc spokojená a dětičky opět prošly bez ztráty kytičky. Máme oočkováno, ostříhané drápky a ještě jsme vyzkoušely váhu, kterou má mamka Gee tak ráda. Celkem to byl prima výlet. A ještě máme za odměnu, že jsme byly tak šikovní, slíbenou chaloupku.

23. 8. - 30. 8.

Začínají nás opouštět první mimísci. Clay to nemá daleko. Bude dělat společnost Filipovi a já doufám, že to budou bezva parťáci. Také Cathynka má bezva novou rodinu. Společnost jí budou dělat dva prima kluci a kocour. Connynka zůstává v Chlumci, takže se budeme určitě vídat a Alenka bude mít na cvičáku novou studentku - jistě velmi pilnou. Můj miláček Cuffynka odfrčela k Plzni za šelťáčkem a vznešeným britským kocourkem. Doufám, že spolu najdou společnou řeč jako naše Airuška z Aček, která je věrnou opatrovnicí odchovů své paničky. Ta má chovatelskou stanici britských kočiček a všichni skvěle vycházejí. Corey odcestoval do Hořic. Také ho nemáme nijak daleko a tak určitě budeme pořádat společné vycházky. Zatím poslední odjížděla Crazynka. Má to nejdál až k Lipnu. Za parťáka bude mít jorkšírka. Doufám, že je stejně temperamentní jako naše malá ďáblice.

Zprávičky o prvních nocích v novém domově jsou zatím jen pozitivní a zdá se, že se mládež perfektně aklimatizuje. Fotečky z nových domovů postupně přidám do galerií jednotlivých zrzounků. Chtěla bych moc poděkovat novým páníčkům za zprávičky a fotky. Doufám, že i pro zbylé mládežníky najdeme tak bezvadné a prima páníky.

22. 8. poslední společná

Nějak to všechno rychle utíká. Za chvíli půjdou první mrňousci do nových domovů. Nějak se nám zvrtli rezervace - zdá se, že začínáme být národem alergiků. Ale raděj budeme hledat páníky delší dobu než by se nám mimísci vraceli. Každý kdo zná tohle plemeno ví, jak dokáží svou rodinu milovat a jak je pro ně těžké ji měnit. Takže pokud máte zájem o zrzavý raneček štěstí, někteří naši zrzounci jsou volní. Hledáme páníky, kteří jim dají milující a stabilní domov a ocení všechnu lásku, kterou jsou schopni jim vrátit.

Tak jsme povolali Naďu. Přeci jen nějaká fotečka do galerek se šikne. Jsme zase větší...je legrační vidět, jak se štěnda natahují do výšky, jak je jim najednou kůže malá nebo naopak velká. Všechny fotečky jsou na rajčeti a ještě během dne je přidám i do galerie jednotlivých mimísků. Naši kluci se jmenují Clay, Corny, Corey a Cowley. Děvčátka jsou Crazy, Conny, Corry, Cuffy, Curly a Cathy. Málá ukázka jak si naše děti představují spolupráci.

18. 8. kontrola vrhu

Večerní kontrola vrhu paní Renatou Janouškovcovou a Zdeňkou Masnerovou proběhla v příjemném duchu. Tato druhá prohlídka potvrdila tu první. Máme vyrovnaný vrh bez zálomků, DS, s krásnými ridgi správné délky. Kluci jsou opravdu kluci. Za dobré zprávy jsme obě dámy odměnili domácími buchtami a sebe skleničkou vína. Na zdraví miminečka naše.

18. 8. sedmý týden

Máme za sebou více než perný týden. V pondělí jsme tu měli paní vet a čekalo nás první očkování. Dětem nestálo ani za probuzení se a celou proceduru prohlídky, včeličky a ostříhání drápků bohapustě prospaly. Nakládky železného šrotu naproti už jim nestojí ani za otevření oka. Průběžně jezdí návštěvy velké i malé a občas přemýšlím, kdo koho vlastně socializuje :-).

Ve čtvrtek jsme mládež otetovali. To už v takovém klidu neproběhlo a musím říct, že Corny nebo-li pan modrý se předvedl coby maxi hysterka. Naštěstí si z něj ostatní nevzali příklad a zbytek mládeže zvládl akci se ctí. Dokonce když přijela paní doktorka s odčervovadlem, tak jí běželi uvítat jako největšího kamaráda. Evidentně si veta s ničím špatným nespojují. Cowleynek se drží toho, že co se v mládí naučíš...za chvíli budeme mít opravdu málo židliček.

Za odměnu jsme je vyvezli na chaloupku. To byla paráda. Nikde žádný plůtek, spát i lítat se může kamkoli. Cesta proběhla v pohodě a jediný kdo celou dobu funěl byla mamka Gee. A celý víkend byl ve znamení dalších a dalších návštěv. Sobota nás pozlobila velkými dešti a zakončili jsme jí večerním stěhováním domů. Byla to celkem legrace, jen nám přišel ten náš obýváček nějaký malý. Pořád jsme šikovní a pamatujeme si, že doma se na záchod chodí na plenky. I když my raděj chodíme ven na travičku. A taky jsme vydrželi a s bobíky počkali až ven. Jen panička říkala, že tyhle rozcvičky v 5hodin ráno jí určitě chybět nebudou. Fotila teta Anička, hlavně na chaloupce. Panička má jen pár momentek. Snad bude tento týden klidněji. Díky všem za návštěvy a pomoc s mrňaty.

9. 8. probíhá šestý týden

Děti rostou jako z vody nebo spíše jako z granulek a spousty jiných dobrot zapíjených máminým mlíčkem. Jsou to už pěkní rošťáci, kteří si hrají s hračkami, sourozenci a nejraděj s návštěvami. Je s nimi velká legrace. Váhou v ukončeném pátém týdnu překonali A tým a jsem zvědavá, kolik navážíme na 6týdenních narozeninách. Dneska jsme s Naďou nafotili pár portrétovek. Jsou u jednotlivých štěnísků v galerii a kdo chce vidět kompletní fotečky může tady. Je tam i několik videí. Nadě moc děkuju, naši dvorní fotografové jsou zavaleni prací, ale myslím, že jsme to zvládli - mládež i mírně spolupracovala.

3. 8. pátý týden

Pátý týden byl ve znamení procvičování rozborky a zborky našeho hřišťátka pro děti. Vždycky jsme ho hezky postavili, dětičky začaly řádit a za hodinu dvě začalo bouřit a zase se sklízelo. Začali jsme také vítat návštěvy velké i malé. Byla tu Alenka se sestrou a všemi čtyřmi dětmi. I když nám skoro 2 hodiny pršelo, tak jsme si to v altánu moc užili a ani jsme nic neuklízeli. Plachta se ukázala jako dobré řešení - pokud moc nefouká. Alenka udělala spoustu fotek a jen až bude mít chvilku, tak je dáme na web či Fb. Mimísci milují lítání tunelem - bitky v něm mají zřejmě velké kouzlo. Stany neustále prubuje i matka s tetou Aime. Papkáme už kaši, granulky, milujeme tvarůžek s pribináčky, ale zapíjíme rádi máminým mlíčkem. Panička říkala, že už nám přidělí jména, abychom si na ně mohli pomalu zvykat. Fotky z našeho řádění tady.

Protože jsou pořád tropické noci rozhodli se páníci, že spolu dáme první bivak venku. Páníček si rozložil postýlku (jak prozíravé) a panička si poskládala bivak vedle našeho domku. Prý aby na nás viděla, hahahááá. Musíme uznat, že na peřině se spí moc prima. Pod peřinou není taky zle...jen jsme nepochopili, co se paničce nelíbí na tom, když si jí lehneme na hlavu. Že prý jí snad nezůstal žádný volný otvor na dýchání, hmm nějaká cimprlich nee?? Každopádně to bylo super a prý když to počasí dovolí, tak si to zopakujeme. Jen musíme vymyslet, jak to udělat, aby se k nám a paničce vešla i mamka. Ta to fakt nedala, ale u páníčka místo bylo...fotečky tady. Příští týden bude focení do galerek, tak jsme zvědaví...

29. 7. Bert Rose Morana

Nenávidím takové chvíle a nenávidím takové zprávy...dnes po krátké a těžké nemoci odešla za duhový most naše Růženka...vím, že prohání mamku, brášky i babičku a že jí je dobře, ale proč tak brzy...

Nezapomeneme...Bert Rose Morana 23. 11. 2009 - 29. 7. 2014

27. 7. čtvrtý týden

Děti mají pusiny plné zoubků, mamina pořád kojí a obýváček po zvětšení zatím plně dostačuje. V pátek jsme se dočkali výstavby venkovního obýváku pro naše mrňata. Hned po prvním vyzkoušení bylo jasné, že se páníčkovi povedl. A tak mímové lítají po výběhu, mamina jim neustále leze do domečku, který za své výstavní kariéry tak nesnášela a Aiminka to jistí. Fotečky jsou tady. Zítra nás čeká druhé odčervení a v týdnu focení s Honzou. Mimochodem už zkoušíme kaši a mlíčko z misky a moc nám to jde.

21. 7. třetí týden

Nějak jsem zapoměla jak rychle se s mimnky mění situace. Zatímco na začátku jsem se musela smát jak se děti neohrabaně snaží a jakoukoli akci na konci jsem nestačila zírat. Chůze i běh dostály ladnosti, co ti pacholci se mezi sebou honí a pošťuchují. Drbání za ouškem - žádný problém. Po každém jídle chodil krakenek (pan hnědý) šeptat mamce do ouška. Teď se nastřídačku před matku posadí a rozptylují jí laškováním, které jim jako náš stále trhlý mraveneček oplácí. Opatrně samozřejmě - pohled pro bohy. Musím to někdy zkusit natočit. Jsou natolik šikovní, že nejenže se chodí podívat, co k nám přišlo za návštěvu. Oni si drze přelezou i bednu. A tak v rámci prevence byla porodní bedna odstraněna a děti mají pro sebe celý svůj obýváček. Baští moc pěkně. Dokonce ve třetím týdnu váhou vyrovnali a v několika případech i převýšili B vrh, který měl přitom vyšší porodní váhy. Na to bych si rychle zvykla. Geenka má mlíčka dost a dost. Fotky z tohoto týdne tady. Nějak jich dělám víc a víc, když oni jsou tááák boží

17. 7.

Tedy dění v porodní bedně je akčnější a akčnější. Nejen, že chodíme důstojným krokem - někteří místo chodítka využívají šprusle, ale zaznanenali jsme pokus o běh! Krakenek už dokonce v sedě laškoval se sestrou typicky ridgebackovským způsobem - žďuchal do ní pacinkou s výrazem pojď si hrát. Někteří se snaží podrbat za ouškem. V leže se zdá, že nožky jsou krátké a v sedě to většinou končí svalením se na bok. Měli jsme tu už i rozčilený štěkot. Papkáme už v delších intervalech a skoro celou noc prospíme, což panička s páníčkem přijali celkem s nadšením. Dnes by měla dorazit Alenka a udělat pár foteček, tak se už těšíme.

Alenka se statečně zhostila úkolu nafotit pár profilovek dětem do deníčků. Jak to dopadlo můžete zkontrolovat. Pro děti to byla premiera na čerstvém vzduchu. Určo si to užili - my tedy určitě. V koši všichni spolupracovali, na place již nikoli. Myslím, že jsme to zvládli jen díky dopingu a i přesto, že oranžáda opět měla nemístné komentáře. Všechny fotečky k vidění zde.

14. 7. druhý týden

Veškerý čas trávíme jídlem, spánkem a starostí o to, aby panička měla co prát. Naše přesuny po bedně jsou rychlejší a rychlejší. Růžovka začala jako první s epidemií rozlepování oček. V sobotu pan hnědý značně vrávoravým, ale krokem vyrazil za sourozenci. Sice svůj trysk proložil pár kotrmelci leč vytrval. Zbytek tlupy ho zdatně následuje. Dnes jsme tu měli paní vet - jednak byla překvapená, jak dobře vypadá Geenka (pamatuje Archynku, která první týden se štěndy nejedla) a moc se jí líbili štěnísci. Ani nechtěla věřit jak byli při porodu drobní a jak to hezky dohnali. Mládež prošla prvním stříháním drápků a prvním odčervením. Jejich komentáře zde raději nebudeme zveřejňovat - myslím, že bychom je museli vypípat. Ale po zapití máminým mlíčkem nás vzali na milost. Už se těším jak se mi zase v noci pomstí a my budeme několikrát převlékat celou bednu. Fotečky z tohoto týdne tady

7. 7. první týden

Máme za sebou první týden. Štěnísci mají dvojnásobek své porodní váhy. Máme tu dva krakenky, kteří vypadají, že by za jídlo dali duši. Dvě neskutečně uremcané princezny, které mají potřebu řečnit i při jídle a to nemluvím o volných chvílích. Geenka nezlobí s jídlem jako první dva dny. Mlíčko se jí evidentně tvoří v dostatečném množství a kvalitě, protože všichni mimísci v době mezi jídly spokojeně chrundí a nikde nepobíhají. Pár foteček z uplynulého týdne tady.

2. 7. kontrola vrhu

Dnes přijela na kontrolu vrhu paní Janouškovcová. Vždycky mám z této prohlídky velký respekt. K naší radosti dopadla dobře - žádný DS a žádný zálomek. A pro zajímavost ani žádný hnědý nos. Zdá se, že Carinek má opravdu silné geny. Dokonce to vypadá, že bychom mohli nějaké mimísky s tmavou maskou.

60. den březosti 30. 6. aneb vše je jinak

Jasně 59 den je blbost, ale Gee má smysl pro humor a protože mají mít její miminka v datu narození trojku, tak prý budou. Ovšem samotná je smutná přidáme prý i nulu...Je to tak, náš malý zrzavý mraveneček dnes 30. 6. přivedl na svět 11 mimísků. Bylo to neskutečné a neskutečně rychlé a tak jiné než s Archynkou. V rozmezí 15.19hod s první holčičkou po 19.20hod s posledním klučíkem. Geenuško byla jsi úžasná. V tuto chvíli máme 6holčinek a 5klučíků. Jedna holčinka a klučík bezridge a 1klučík s jednou korunkou. Podrobnější info v sekci vrh C. Doufáme, že se nám DS vyhne a my se budeme moci těšit z této krásné nadílky. Páníčkové hlaste se, někteří mrňousci jsou ještě volní. Fotečky z prvního dne tady.

59. den březosti

Nějak se nám to krátí...paní chovatelka pravila, že sestry rodily 59 den a poněkud mě tím dostala do stresu. Nic méně Gee se netváří, že by někam pospíchala...bříško už je opravdu pěkné a 6 miminek tam asi není.

54. den březosti fotečka jistoty

Tak jsme měli tentokrát pocit, že potřebujeme mít jistotu. Už dvakrát nám doktoři říkali, že těch miminek nebude moc...dvakrát jsme skončili s počtem 14. Tentokrát už po sonu říkala paní doktorka, že tohle vážně nebude početný vrh. Faktem je, že jsem měla z Geenky pocity, že si březost užívá, ale že by bylo bříško jóó plné mi rozhodně nepřišlo. A tak jsme se poprvé v životě vypravili nechat si udělat rtg fotečku. No, pan doktor Ekr pravil, že 14 jich rozhodně není a že nám přeje šťastný porod i počet, ale...Když jsme rtg otevřeli v pc byl mnohem zřetelnější než v ordinaci na velké obrazovce. Myslím, že s počtem 6 - 8 se můžu rozloučit. Řekněte mi, jak to vidíte vy?

V 7 týdnu březosti...

Tento týden byl ve znamení změny dispozic našeho domu. Po více než 4letech okupuje naši kuchyň zase ohrádka s porodní bednou. Má představa porodní bedny se mírně rozchází s Geeninou. Pokud už nestuduje různá zákoutí našeho malého dvorka, případně se nesnaží vervat i přes ztížené podmínky pod zlatý déšť, přerovná aspoň deku v bedýnce. Je to lítý a stálý souboj.

Jinak je nejmilejší aktivitou Geenky spánek v poloze, kterou tak milovala Archynka. Ona ji tedy vylepšila o spousty protahovacích cviků a hekání. Jen čekáme, kdy se jako kdysi ozve v noci rána až sebou při tom protahování bací na zem. Pokud nespíme pak jíme a nejsme vybíraví a o nějakém nechutenství a vybírání si nemůže být ani řeč. Někdy mám pocit, že živí stádo slonů. Zpucne jídlo a přijde si pro dezert, řekla bych, že kdyby jí to nebylo hloupé dala by si i digestiv! Na bříšku už je to celkem znát - v pase máme krásných 77cm a hrudník se drží na 85cm a přibrala 6kg.

máme za sebou 6týden březosti

Dnes Geenka prožívá 42 den čekaní na mimíse. Bříško jí roste každým dnem. Alenka, když dnes přišla zvěčnit naši rostoucí princeznu, jen vzdychla, ale já se jí snažila přesvědčit, že je nafouklá po těch 5 rohlíkách, které zbouchala ke svačině. Někdo je totiž zapoměl uklidit. Ovšem myslím, že mi to moc nevěřila.

Fotečky jsme tentokrát pořizovali u Vítkováku, ale opět bylo slunce jako blázen. Gee je z focení normálně urvaná, natož když jí svítí sluníčko do očí. Největší radost měla, když jsme zaveleli k odchodu. I tak se fotečky povedly. Doma jsme cvakli i bříško. V pase má už Geenka 67cm a přes hrudník 83cm. Chová se jako zodpovědná matka. Žádné velké vylomeniny a i s Aiminkou už spolu laškují spíš v leže.

Protože jsem zbytečně rychlá, tak konečně dávám odkaz na výběr foteček z našeho velkého rodinného venčení, na kompletní album (myslím, že některé sekvence jsou vážně bomba:-) ) a na fotky z dnešního dne.

Tomu říkám relaxační víkend

Tak jsem měla zase volný víkend a protože Alenka neplánovaně zůstala doma přemýšleli jsme, co že vlastně budeme dělat. První komplikace nastala. když jsem zjistila, že dokumenty poslané k úpravě zmizely v propadlišti emailové pošty. Bylo jednodušší zajít do práce upravit je na místě - haha volno. Ovšem za asistenční služby kolegyně, která dostala na starosti Tabinku jsme to zvládli levou zadní. Při čekání na oběd si dala Gee jednu etudu somrování tyčinek a pak řešili s Tabčou, komu víc sluší pelíšek. Alenka se mi jala předvádět, jak jednoduché je založit si FB účet. Myslím, že po 3hod marného snažení už jí došlo, že tvrdit mi, že je to daleko snazší než aktualizovat stránky, je zhola zbytečné. I když heuréka - večer se nějakým omylem zadařilo. Následkem čehož lze najít naší CHS na tomto zběsilém mediu.

Neděle byla ve znamení dospávání soboty a společné vychajdy na sádka. Prvotní účel čochtaná, druhotný focení Gee. Musím říct, že bod A splnili všichni beze zbytku tu s větším tu s menším nadšením. Kolektivně se potrénovali nepříjemné povrchy (lávka se při pohybu většího osazenstva příjemně vlní - no příjemně..), polítalo se, popáslo, někteří se i naparfémovali - k nelibosti zbytku smečky. Jako vždy jsme zjistili, že z Gee modelka nebude - to Aguška by mohla modeling učit i děvče se stejným jménem leč profláklejším příjmením.

I tak myslím, že fotky se Alence moc povedly a díky za ně. Po návratu ze sádek bylo nutno nejmenovaného zrzavého kluka několikrát vyšamponovat a teprve pak byl vpuštěn k ostatním. Zdá se, že náš maxi pelíšek má pro každého své kouzlo. Díky za prima neděli a příště nesmíme zapomenout udělat nějako seriozní společnou.

..jsou tam:-))) !!!!!!

Máme potvrzeno - jupijajeeej. Přesně v den ukončeného čtvrtého týdne nám paní doktorka po sono vyšetření potvrdila, že Geenka má v bříšku mimísky. Jejím slibům, že tentokrát jich 14 nebude, se snažíme věřit. Vítězoslavný pohled naší madam z vyšetřovacího stolu - vidíš a večer mi dáš tyčinku, jsou tam!!!, bych vám přála vidět. A tak nás čeká 5týdnů těšení se, šikany ze strany našeho zrzavého zlatíčka - protože ona je přeci budoucí matka a ty si zaslouží opečovávat a rozmazlovat...Carinku díky.

Trochu technických poznámek - 28 den březosti váží Geenka 35,5kg, obvod hrudníku 80cm a obvod pasu 62cm. Co se jídla týká nevymýšlí a snídani i večeři zbaští s radostí. Dávku si navýšila sama svým neustálým vynucováním dobrůtek od každého kdo žvýkne v její přítomnosti. Popravdě začíná být nebezpečné i vybalování trička ze sáčku - protože přece když neco šustí, tak to znamená, že se vyndává jídlo!!!

Přidali jsme do fotek z krytí i obrázky od Markéty a Martinky (díky) a dali i pár aktuálních z běžných dnů. K nakouknutí tady

a tu.

...zatím co čekáme..

Dny po krytí ubíhají rychle, ale ne tolik, abychom už věděli...ovšem chování naší zrzulky nás dovádí pomalu k šílenství od prvních hodin po... To, že Gee ráda jí a mlsá je normální. Ale aby byla u každého, kdo si přehodí v puse slinu ze strany na stranu, tak to tu ještě nebylo.Stačí se k jídlu přiblížit a můžete si být jistí, že na vás upře svůj zrak s výrazem: jsem gravidní, potřebuji pestrou a pravidelnou stravu - dáš mi něco? Upozorňuji, že její pohled by mohl hypnotizovat. Došlo to tak daleko, že bohapustě krade i chleba. Naposled jsem se ptala Loly (přítelkyně nejmladšího syna), kam že dala starý chleba, z misky, když jí umyla. A ona mi s nechápavým výrazem sdělila, že tam ale žádný nebyl. Poté, co jsem misku ukázala Gee, ta místo obvyklého, provinilého pohledu nasadila naprosto jiný - nooo, miska, ale proč mi jí ukazuješ, když jsi mi do ní nic nedala?

Jinak máme vcelku normální režim. Vycházky většinou než jdu do práce. Odpoledne, při velkých vedrech až večer, plavání na sádkách. Aiminka je stále kroužkový maniak a Gee spíš vytrvalec.

Jediná změna, kterou na ní pozoruju je, že je schopna plácnout sebou kdekoli a usnout. Spí jako špalek a chrápe jak dospělý chlap.

Taky občas zajedeme na chaloupku. Děda připravil zrzkám pěknou poťouchlost a zradu. Králíčci jsou za plůtkem. Aiminka se o tom přesvědčila na vlastní tělo, když je běžela pozdravit hned jak jsme přijeli. Škoda, že jsem v tu chvíli neměla foťák. A tak děvčata králíkárnu hypnotizují z dálky. Nic to nemění na tom, že na chaloupce je vždycky čas i místo na laškování, hrátky i odpočinek. Jooo houby v Praze - na chaloupce je blaze.

V pátek byly děvčata po dlouhé době doma samy. Šumování věcí už jsme neřešili opravdu dlouho. Jediné, co nemůžeme Gee odnaučit je praní páníčkových kapesníků. Mumášek zase devastuje knoflíky. Prostě je úplně rozžďabe. Ovšem tento den, to byla jiná. Naše madam vytahala dvě igelitky s pletením. Myslela jsem, že mě vážně trefí. A ještě se tvářila, že neví, proč nejásám. Vysvětlila jsem jí, že jestli mi tím chtěla naznačit, že chce mimisům uplést svetříky, tak se zbláznila. Přeci proto jsme je naplánovali na léto, abychom nemuseli řešit oblečky. No, nejsem si jistá, že to pochopila nebo vzala na vědomí. Dvě hodiny koukala na to, jak se snažím rozmotat svetr a klubíčka k němu náležející od čtverečků, uháčkovaných na plánovaný přehoz. S výrazem - vidíš jak ti to jde pak odešla spát.

2. a 4. 5. cesta za snem

Tak jsme se nakonec dočkali. Po dlouhém a pomalém stoupání progesteronu a pohledu na Gee chovající se jak blázen přišel ten pravý čas. Zdá se, že Gee hodlá pro své nej dny využít letošní státní svátky. A nebyli bychom to ani my, aby šlo vše dle plánu. Logisticky nejlépe bylo vyrazit hned po telefonátu paní doktorky. Logisticky snad, ale pan domácí byl pryč a to i s autem. Po smršti telefonů na všechny strany to dopadlo - dá se říct jako vždy - jedeme s Alenkou. A tak vyrážíme v půl sedmé večer, za statečného přechodu studené fronty, která nás doprovázela bouřkami a neustálým deštěm. V Blansku nabíráme Markétu (chovatelka Caríska) a pak už hurá na Brno. Cestou jsme probrali zrzavé novinky a drby. Musím říct, že jet na první krytí za tmy a s hladovou a funící Gee u mě vzbuzovalo trochu obavy. Ale dorazili jsme v pořádku. Carinek s paničkou Martinou přijeli chvíli před námi. Ona totiž Gee prostě neumí plánovat termíny tak, aby nám vycházely hladce. Ona je ráda, když máme všichni vysoký adrenalin a musíme kombinovat pak je teprve spokojená. Ale na nás si nepřišla. Pár minut po seznámení, kdy nejdříve měla zřejmě pocit, že ji chce Carinek velet, jí došlo o co jde. Jak říkala Alenka - je úžasný pohled na zrzku, když se jí rozsvítí v hlavě...a pak už bylo vše otázkou chvíle. Fotky jsou díky Alence ( to naše šuchtítko by potmě asi ani nefotilo) a určo bude mít nějaké i Markéta. Dali jsme noční kávičku, probrali, co bylo třeba a vyrazili k domovu. Když jsem ve 4hod ráno upadla do postele měla jsem pocit, že tohle stálo za to.

V neděli klidné brzké ráno, klubající se sluníčko a úžasná cesta. Tentokrát s paničkou a páníčkem. Přijeli jsme akorát, když se šel Carinek venčit. Když zbliknul Gee moc se mu nechtělo, ale řád je řád. Gee zatím zkontrolovala zahradu a terasu - stylem tady to bylo, tak to dáme na stejném místě. Pak už jsme Carinka slyšeli capkat po schodech. A měla jsem pocit, že takhle nějak pracují profesionálové. Carínek - chceš pusu? Gee - netřeba:-). Než sešla schody Martina bylo hotovo. Prostě přijeli jsme naskok na skok. Děvčata se pozdravili už za svázaného stavu. Jak je našim dobrým zvykem ve foťáku došly baterky, ale podstatné bylo zachyceno. Pak už jen káva, trochu pomlouvání našich zlatíček a klidná cesta domů.

Chtěla bych moc poděkovat Alence, že se mnou zase prožívala zrzavé dobrodružství, tentokrát opravdu veselé a doufejme, že úspěšné. Také Markétě, že se jí podařilo odchovat tak bezva zrzavého kluka. A hlavně Martině, která nejvíc ovlivnila jaký Carínek je. A víte jaký? Nepředstavitelně pohodový, mazlivý no prostě nejlepší. Myslím že jsme s Alenkou nevěřily, že existuje druhý Adam a teď jsme ho zažily. Děvčata moje díky moc.

Fotečky na rajčeti

Velikonoční víkend

Velikonoční víkend byl ve znamení oslav všech beranních narozenin a několikerých svátků. Zatímco tatínek střídavě griloval a maloval vajíčka, tak zrzulky měly několika kilometrový pochoďák okolo celých Jeřic. Dan s Míšou s nimi strávily na výletě 2hodiny a babička už měla strach, jestli se nám neztratili.

Na velikonoční pondělí jsem vyrazila s teto Pavlínkou do Pece a na Sněžku. Původně měla jet Gee s námi a vyzkoušet novou lanovku. Ovšem protože se rozhodla (konečně) mít své dny zůstala doma s páníčkem. Jak jsem zjistila bylo to opravdu dobře, protože do Krkonoš vyrazilo spousta psích kamarádů a Gee by jim zbytečně pletla hlavu. Lanovka nemá chybu, pejsci pro ní nejsou problém a tak nic nebrání tomu, aby příště frčela s námi. Na Poštovně jsme si dali horký drink, pokochali se panaromaty v rámci možností (viditelnost tak metr) a po poslechu Komunálu (chlumecká kapela na nejvyšším místě Čech:-)) a vyšlehání od pánského osazenstva vyrazili opět dolů. V Peci jsem ještě nostalgicky prošla místy, kde jsem měla před mnoha lety praxi. Zjistila, že naše pařící Kovárna je zavřená, dali jsme si oběd v Máji (bez jeho typického Krému karamel) a vyrazili k domovu. Po dlouhé době to byl opravdu vydařený víkend a já doufám, že už budou jen takové.

14. 4.

Mravenečkovi je 5let. Čas letí rychleji než rychle a já si ho s tebou opravdu užívám. Nepopsatelně se těším na tvé mimísky. Buď zdravá, spokojená a hlavně tu s námi zůstaň dlouho. Máme tě rádi.

...a ještě březen...

Zatímco naše zrzavá pořád přemýšlí, jestli mimísci ano či ne, tak dvounožci se pochlapili...tedy pochlapili...přibyla nám konečně do rodiny nová ženská:-). 10. 3. se mému bratrovi a jeho přítelkyni Petře narodila malá Emička - tedy nejmenší nebyla, protože měla celých 53cm. Ze srdce doufám, že tohle je přesně ten impuls, který jeho život naměruje na správnou kolej do stanice Spokojenost. Emičko, tobě přeji klidné a milující rodiče a do života jen to dobré.

31. 3.

Naše Áčka dnes slaví 6. narozeniny...děti naše, nevěřím, že to tak rychle uteklo, že už tolik let děláte radost Vašim páníčkům. Ze srdce přeji Vám i jim, aby se z Vaší přítomnosti mohli těšit minimálně ještě jednou tolik let. Vycházky, mlsinky a plné misky považuji za standard, tak třeba nějakého nového kámoše do party. Mějte se krásně Váš rodný dům .

10. 1.

Ozval se nám Akimek se svou rodinou. Žije teď v Německu v malé vesničce, kde všechny udivuje svou vychovaností a při své velikosti i klidnou povahou. Prý tam tuto rasu moc lidí nezná a tak nám dělá velkou reklamu:-). Má také novou paničku, která ho zbožňuje. Akimku, jsem moc ráda, že se máš dobře a obklopuje tě tak prima rodina. Posíláme velké pomuchlání.

6. 1.

Už je to skoro měsíc a já teprve dnes našla odvahu napsat poslední aktualizaci loňského roku. A i když už mám dojem, že jsem to strávila a že to ustojím, tak stačí vybírat fotky a já se smutkem rozsypu na malé kousíčky...

 

Copyright © 2009 Morana