TOPlist

Novinky 2012

Mikuláš a jak to bylo dál...

Vyjma sněhu, který v týdnu napadl a potěšil hlavně zrzky, které řádění v něm baví (není nic zábavnějšího než se navzájem lovit, ale Angee je stejně nejšikovnější!)...

...a návštěvy adventních trhů na našem krásném zámku (fotky u Alenky) a v Blavě ( nemusíte jezdit po světě - v Bratislavě máte v jedné ulici půlku Evropy), nás už v prosinci nic milého nepotkalo. Podařilo se mi opět nechtěně skončit v nemocnici. A tak se omlouvám za opožděné aktualizace a přání do nového roku. Věřte, že jsem na všechny přátele myslela a aspoň v duchu přála vše nej. Snad ten nový rok 2013 s mou milovanou číslovkou na konci bude jen a jen dobrý.

První prosincový víkend

Ač se prosincové počasí chová spíš jako jaro naše sýkorky a odchovy se tváří, že přijde krutá zima. Už od října okupují krmítko a likvidují jeden slunečnicový zvonek za druhým.

Páníček jel s Morankami na chaloupku a tak jsme s Angee vyrazili na sádka zkontrolovat, jak se máš plavací rybníček a jestli se letošní odlovy řádně sádkují na vánoční trh. Kapři evidentně drželi poctivě kolečka a Gee po jejich kontrole ještě obhlédla okolí.

Její spolupráce při focení byla jako obvykle nulová a pokaždé než jsem stačila cvaknout upřela svůj pohled do dáli. Ona se přece fotit nemusí.

30. 11. - 52.KWPR Swiebodzice

Po dvou letech jsme si zopakovali cestu do Polska.Stejně jako tenkrát padal celou dobu sníh a tak jsme prověřili naše zimní pneu. Přes mírné zmatky (ještěže jsme nejeli podle navigace) jsme halu našli na první dobrou. Musím říct, že když jsem uviděla kruhy mé nadšení neznalo mezí. Snad by mohli organizátoři našich výstav přijet mrknout. Ten prostor je v Čechách pouhým snem. Když jsme otevřeli katalog, zjistili jsme, že přijede i ségra Eibuše. Naše třída byla zajímavá svým složením - dvě hnědonosky a Eiby. Musím říct, že to možná zní divně, ale přáli jsme prvenství Eiby neb honila poslední CWC na polského šampíka. Nebudu vás dlouho napínat - Eibuše k V1CWC přidala i nej fenu. Angee si svým chováním a V3 vyžehlila masakr z Budějek a splnila náš cíl zakončit výstavní sezonu se ctí.

Cestou domů jsme potkali několik aut ve škarpě a statečně se vyhnuli velkému kanci. Zřejmě mířil do města na nákup. Fuj, mám ráda jiné adrenalinové sporty. Zatímco v Polsku jsme jeli 10cm sněhu v Čechách to vypadalo, že tu neznáme ani vodu natož sníh. Fotečky jsou odpovídající hale, ale uznejte, že o létající Danču bych Vás nemohla připravit.

25. 11. - poslední podzimní bez sněhu?

Tak jsme využili toho, že náš webmaster se vyskytl v Chlumci. Nechali si založit novinky 2013 (jistě jste si všimli) a využili jeho zálibu ve focení. A protože pořád vzpomíná na pařezovky, tak jsme vyrazili na zámek. Tam jsme totiž objevili pěkný a prostorný pařez pro tři grácie. Počasí nám vyšlo na jedničku a vzhledem k výhrůžkám, že příští víkend bude prý nejen mrznout, ale i sněžit jsou to možná poslední fotečky bez sněhu letos. Ne, že bych věřila meteorologům, ale co kdyby.

Jenže focení na zámku při pěkném počasí je opravdu adrenalinová záležitost. Pořád vám tam někdo courá - lidi - velcí a malí; spousta psů - též velcí, ale víc malých a považte, ta největší drzost - tlupa pávů...no prostě adrenalin. Foteček jsme udělali kvanta, tady je jen malá upoutávka a jen co upravím zbytek najdete je na rajčeti. Musím říct, že porovnávání chrličů s našimi miláčky bylo úžasné. Prolejzání dutého stromu taky nemělo chybu. Jen musíme provozovatele pohádkové cestičky upozornit, že zrzkám se ve výřezu pana domácího špatně fotí. Schůdky jsou snad vážně jen pro děti. Holky se i proběhly a dvě hodiny utekly jako voda. Honzo, díky!

23. 11.

Je neskutečné jak to letí. Dnes slaví Bert team své třetí narozeniny. Sluníčka naše - hodně lásky, zdravíčka, mlsinek a spousty kamarádů dvou i čtyřnohých a žádné setkání s předsudky...to vše Vám přeje rodný dům, Vaše mamka Archy a ségra Aiminka.

Mumášku náš potřeštěný , hodně pusinek od Adama, hodně super coursingů a bitek s Gee, které tak miluješ. Spousty ukousaných knoflíků a tvého láskyplného žďabkání - máme tě rádi.

27. 10. posvícení a první sníh

Počasí se nám letos zbláznilo. Ano, na chlumecké posvícení bývá většinou hnusně, ale aby nasněžilo snad 10cm sněhu, to tu ještě nebylo. A tak jsem vzala holky, aby si to užily. No, nevím - Gee udělala kolečko a jala se budovat metro. Archy pořád chodila a žďabala cosi...myslela jsem, že sníh, ale ouha ona okusovala stébla, která koukala ze sněhu. Když jí to přestalo bavit přidala se k Gee. Studie jejich společné práce na rajčeti.

V neděli byl páneček po měsíci dvanáctek doma, tak jsme vyrazili na luka, jestli tu zbyl nějaký sníh a aby holky mohly polítat. Nevím, asi mám chybu v rase nebo v charakteristice, protože po pár šílených kolečkách se opět ve velkém vrhly na nornění. Gee se do něj pokládala celým tělem a když se jí zdálo, že hrabání je pomalé pomáhala si tlamou. Archynka objevila houby - loni jsme v těchto místech fotili ocúny. Rychlý návrat do auta a vzhůru domů do sprchy. Bláznivý víkend.

23. 10. Archynka má narozeniny

Naše první, naše sluníčkatá velitelka zrzavé smečky dnes slaví 8 let. Miláčku náš usměvavý přeji ti za celou Tvou smečku hodně slunečních dnů na vycházkách a lítačkách s holkama, hodně zrzyvých vláčků a valných hromad při společném odpočinku. Samo hodně mlsinek, které máš tak ráda a ještě více zdravíčka, které je tak potřebné.

Doufám, že tu s námi budeš ještě dlouho a že mě už nikdy nevyděsíš tak, jako před 3 týdny, kdy jsem měla opravdu velký strach, že bych o tebe mohla přijít. Zase jsi svou povahou dostala pana doktora, který byl unešený z toho, jaká jsi a jak jednoduché je se domluvit s ridgebackem. Myslím, že na noc s tebou nezapomene a že jsi udělala své rase jen tu nejlepší reklamu. Máme tě moc rádi ....omlouvám kvalitu fotek, ale jsou to momentky převážně z telefonu

13. 10. MVP České Budějovice

Už dlouho jsem se chystala někam kde bude posuzovat paní Hammerschmid(AT). Damounek u ní získal jednou V2 res.CAC a jednou V3. Celkem mívala zajímavý pohled na RR a hlavně je dlouholetou chovatelkou. Mé prvotní nadšení z umístění kruhu v hale (hlásili zimu a déšť) vystřídalo zděšení, když jsem si uvědomila, že Aimuša v hale vlastně nikdy nebyla. Při pohledu na kruh a na 100m2 volné plochy vedle nás mi to vážně hlava nebrala. Zřejmě nikdo z pořadatelů neřeší úměrnost kruhu k předváděné rase.

Jinak tu byla super společnost magmabonní smečky. Protože Lukáš i Alenka byli totálně nasazeni v práci a v rodinném kruhu jel Adámek s námi. Předvádět ho měla Mirka. Cestou stačil společně s Gee a Mumou zafunět auto do 100% vlhkosti a stejně jako holky nabrat nešťastný výraz. No, nebudu vás dlouho napínat. Výsledky naší tlupy byly následující:

Baboo Matu Magmabonna - mezitřída - V1 CAC

Adam Abeo Magmabonna - třída open - V1 CAC

Baboo Berllyn Magmabonna - mezitřída - VD

Anne Mellory Magmabonna - třída open - V1 CAC (a jako třešnička na dortu dokončený Šampion ČR )

Atieno Eiby Magmabonna - třída open - V2 res. CAC

Aliss Angee Magmabonna - třída open - VD

Bert Aime Morana - třída open - VD

Vzhledem k tomu, že ve třídě open fen byly pouhé 2 výborné a paní rozhodčí byla opravdu přísná jsou tyto výsledky prostě úžasné. A musím říct, že jsem měla velkou radost z Aiminky a Milana jak to spolu zvládli . Angee snad ani nebudu rozebírat - myslím, že chtěla své paní chovatelce dokázat, že má svůj názor a nebojí se ho projevit. Jen nevím, jestli to Eva ocenila, zvláště v kruhu - já za sebe se jí omlouvám. Výsledkem je, že posudek je vážně nepublikovatelný a hlavně popisuje úplně jiného psa než mám doma. Musím ocenit klid paní rozhodčí - ani bych nemohla nic říct, kdyby vyfasovala D. Mimochodem i tato známka padla a ne jednou. Celkově to byl bezvadný den. Cestou zpátky jsme ještě se zrzky objevili pěknou loučku k proběhnutí, takže nakonec byli spokojeni všichni.

Dostala jsem se k zajímavé diskuzi na téma paní rozhodčí...za sebe musím říct, že na paní Hammerschmid pojedu klidně znova (už jen proto, aby si Gee vylepšila reputaci) a zase se nechám příjemně překvapit někým, kdo ctí standard a všechny odchylky je opravdu schopen ohodnotit sníženou známkou. Snad si i tady v Čechách zvykneme na to, že výborných psů je pár a že velmi dobří, jsou opravdu velmi dobří ve smyslu toho spojení. Vždyť výstavních známek je stejně jako ve škole 5...a jak jsme kolikrát vrněli blahem, když jsme tu dvojičku ve škole dostali. Fotečky bohužel nemáme prakticky žádné. Náš foťák nemá haly rád. Na uvedených je kompletní Ačková Magmabona.

29. 9. NVP Brno

Na této výstavě zabojovala naše Anetka Morana a v silné konkurenci získala ve třídě open V4. Její spolubydlící Batinka byla stejně úspěšná v mezitřídě. Je vidět, že děvčata jsou šikovná a hodně si rozumějí a to je super. Velké gratulky posílají všichni z rodného domu.

28. 9. Drahobudice

Začátek prodlouženého víkendu jsme využili k výletu na coursing do našich oblíbených Drahobuděk. Premiérově byla natažena trať 650m, takže vlastně regulerní délka. Ač se zdálo, že na běhání budeme sami, nestalo se tak. Dorazil i černý SBT a krásná slečna faraonského psa. Alespoň jsem si mohla ověřit zda má Gee jejich výraz jak mi vykládala paní Tušanová. Nevím jak výraz, ale její přístup k běhání byl rozhodně lepší než naší Gee. Holky si to moc užily a my také v super společnosti. Archynka a Gee daly běhy dva, naše šílená a žebratá Muma si dala rovnou čtyři. Ona totiž naše hnědonosá madam na solo běhy nehraje. A ještě kdybyste viděli ten výraz - ježíšikriste, oni zase chtějí abych běžela za tím igelitovým nesmyslem....se posr...jo já poběžím s Mumou? Tak to jo, spolupráce a nahánění je má radost!!! Prostě komediantka. V páru dala poctivé 2běhy a ještě při nich stačila pozdravit osazenstvo navijáku, dát paničce pusu, vrátit se na trať a zakilovat první.

Chtěli jsme vzít s sebou i Damounka a Agušu, ale Lukáš pohrdl naší společností a raději si užíval přítomnosti své matky a též i Alenčiny. Byl totiž dočasně mužem na mateřské dovolené, neboť přesně na termín (25. 9. ) se poměr sil v rodině Jiroudků vyrovnal na fifty - fifty. Ano, ano ten den doplnila ženský element ve smečce malá ( i když malá:-) ) Tabinka s váhou 3,64kg a délkou 53cm. Přejeme vše jen dobré a sluncem zalité.

15. 9. Poještědská výstava s výletem

Jak se tak snažím ukecat pana domácího na nějaký výlet, tak zjišťuji, že lest a úskoky jsou povoleny. Snad 20let mluvím o tom, že bych ráda do Liberce - do Zoo, Botanické zahrady a hlavně na Ještěd...stále marně, pořád není čas. A tak když jsem objevila Výstavu, která se tu koná, hned jsem jí nahlásila. A aby byla větší legrace a motivace přihlásila jsem holky obě. Posuzoval pan rozhodčí Řehánek, který je moc příjemný. Angee je v jeho očích 3,5letá fena, správné výšky a mohutnosti, ušlechtilé hlavy, nůžkového skusu, uši má správně nasazené, svalnatý krk, pevná hřbetní linie, ocas správné délky, úhlení obou páru končetin v pořádku, výborně utvářená tlapka, pravidelný pohyb. Ocenění Výborná2. Pro Aiminku to byla v openu premiera. Byli jsme zvědaví zda se náš názor na naši berušku shodne s panem rozhodčím, takže : skoro 3letá fena, jemnější konstituce, nůžkový skus, hnědé oko, uši správně nasazené, výborná krční linie, hrudník jemnější nedosahuje k lokti, méně výrazné předhrudí, ocas správně nasazen, úhlení končetin v pořádku, temperamentní pohyb, při pohybu volnější lokty PK. Ocenění velmi dobrá3. Musím říct, že pod tento posudek bych se podepsala i já a myslím, že Mumáše vystihuje úplně přesně. Největší legrace byla naší berušku postavit, protože je tolik zajímavých věcí okolo a kde je vlastně Gee a hele támhle je pejsek... Ale zvládli to s páníčkem se ctí. Bylo půl jedenácté a my mohli vyrazit na výlet.

Do kolen mě dostalo pouze to, že můj nabitý foťák hlásil chybu karty a tak jediné fotečky máme z telefonu a podle toho vypadají. Celkem mě zklamalo, že Zoo jsme si museli odpustit, protože na rozdíl od Prahy či Dvora tam pejsci nesmí. Vyrazili jsme tedy k Ještědu. Nebyli jsme jediní s tímto nápadem. Tlupa šílených cyklistů mířila k vrcholku jako my a ještě měli závodní čísla. Když jsem zaregistovala paní, které muselo být aspoň 70, tak jsem měla sto chutí vystoupit a smeknout. Mysleli jsme, že vezmeme děvčata kabinkovou lanovkou, ať zase vyzkouší něco nového...no, to by jí nesměly provozovat ČD a v pokladně sedět opravdu milá paní pokladní. Výsledkem bylo, že jsme vyjeli na předposlední parkoviště a k Ještědu vyrazili pěšky. Holky zíraly na kolisty, koloběžkaře, velké motorky a spousty jiných psích kámošů.

U Ještědu jsme okoukli panoramata, zjistila jsem kde je Bezděz a poslala mu vzdušný pozdrav. Dali jsme si prima oběd (děvčata se chovala způsobně a budila dost pozornosti) a pomalu se chystali domů. Venku jsme ještě zkoukli svatbu na terase (v tom větru vážně síla), zkusili udělat společnou s Ufonem z Ještědu...a vyrazili k domovu.

Musím říct, že jsme si to prima užili a asi budu hledat další zajímavě umístěnou výstavu. Protože takhle to nemělo chybu....mimochodem zatímco my se výletovali Adámek na výstavě KCHRR v Lukové exceloval, přivezl si V4 z openu a protože tentokrát byly soutěže v menším zmatku než na Orlíku, stihl i tu o nej hlavu a po právu ji vyhrál!!! Moc gratulujeme!!!

1. - 2. 9. Orlík XX.KV ČKRR a VII.SV ČKRR

Tradiční výstavu na Orlíku jsme si nemohli nechat ujít. Pro mě měla několik poprvé. Vlastně poprvé jsem si aspoň jeden den předvedla svého psa, konečně jsme okoukli slavnou venčící pláž pod resortem Orlík a taky se nám na třetí pokus s Lukášem podařilo najít i plážičku ve Velkém Víru, kde jsme pro velký úspěch spali. Prostě jako vždy - byl to úžasný víkend ve společnosti milých přátel a všech našich zrzounků

Protože jsem ještě v pátek pracovala vyráželi jsme až v sobotu ráno. Klasické složení my a Angee a Lukáš s Adamem. Alenka se rozhodla, že pro případ, že by Rubenův sourozenec hodlal opustit své nynější bydliště dřív, zůstat doma. Já se rozhodla, že tentokrát ani nebudeme vařit a že to zvládneme s nabídkou na místě. Nakonec jsme malou svačinku raději vzali. U kruhu už byla usazena Magmabona a tak jsme vytvořili rodinný hlouček. Na domeček pro zrzky ani nedošlo, bo pravili, že stan stačí (a to i v případě, že se k nim složil některý z dvounožců). Letos jsme byli zvědavi na rozhodčí. Po zkušenostech z jarní výstavy KCHRR jsme jen doufali, že nebude hůř. Paní Elizabeth Megginson (chs Shangara's - JAR) je dlouholetou chovatelkou RR a člověkem, který byl prezidentem FCI požádán o vypracování standardu plemene RR. Její hodnocení našich zrzků nás velmi zajímalo. Druhým posuzovatelem byl Richard van Aken (chs Cartouche - JAR)...pán o kterém se nesly šílené zvěsti již od rakouské klubové výstavy v Salzburku. Tento pan rozhodčí se vyznačuje tím, že výborných nezadává pytel, ale většinou jejich počet jen velmi málo převyšuje počet zadávaných pořadí. Jak jsem si všimla, mnozí po tomto zjištění raději ani nenastoupili. My, co jsme zvyklí na lecos jsme se nenechali odradit a myslím, že posudky jsou velmi pěkné.

Tak tedy od paní rozhodčí Megginson: Brass (mamina Angee) V3 v třídě čestné, Berllyn V v mezitřídě, Angee V v openu a její sestra Mellinka ve stejné třídě V1 CAC. Kluci obdrželi Matty V v mezitřídě (do poslední chvíle to vypadalo, že bude bojovat o stupně vítězů) a Adámek též V ve třídě open. V soutěži o chovatelskou skupinu zadala paní rozhodčí Magmaboně 1.místo v obrovské konkurenci mnoha dalších. Myslím, že to byla odměna za náš poctivý nácvik, při kterém mě pomalu odešel kotník, Eva nás skoro uběhala k smrti, převlékli jsme se jen taktak a málem prošvihli nástup. Ještěže těch chs bylo takové množství...perličkou bylo, že náš pečlivě nacvičený běh nebylo kde uplatnit bo se neběhalo. I tak to byl úžasný zážitek a já za něj Evě moc děkuju.

Pan rozhodčí Van Aken ocenil všechny výše jmenované známkou VD. Vyjímku tvořila Brass, která nebyla na neděli přihlášena (tak jsem šoupla Evě Gee, aby jí to snad nechybělo) a Meloušek, který obhájil své sobotní vítězství opětovným a úžasným V1 CAC. Z našich přátel velké gratulace letí k Martině s Ausie Diamondem (Dimíček), kteří byli v sobotu VN2 a v neděli dorost nejen vyhráli, ale přidali i titul Nej dorost. Už to začíná být celkem tradice. Nedá mi to pochlubit se svým podílem na tomto nádherném výsledku - půjčila jsem totiž Martině naše výstavní vodítko. Takže...bylo to krásné přátelé...snad za rok zase na stejném místě navi.

Nakonec klasický dovětek k fotkám. Měla jsem nabité baterie, ale vážně asi málo času fotit. Po příjezdu jsem zjistila, že jsem cvakla statečně asi 20x a z toho na výstavě pouze jednou. Takže děkuji tímto fotícímu Vaškovi, Ivě z Fantýmu, Janičce od Dustyho (též velká gratulka k úspěchu!)...ještěže počet fotících začíná vyvažovat počet nás neschopných.

Slovenský víkend

Tak se mi konečně podařilo uskutečnit výlet, který jsme plánovali už loni a díky mé šikovnosti ho museli odložit. Tentokrát to málem nevyšlo díky tomu, že si mé kolegyně vzaly ze mne příklad a postupně si lámou nožky, choří či bohapustě dovolenkují. Ale vše dobře dopadlo a my mohli vyrazit. Hned první den naší cesty předznamenal nejhorší víkend roku v nehodách. Díky několika z nich jsme nabrali mírné zpoždění.

K ujovi Ivanovi do Martina jsme nicméně šťasně dojeli a tak nám mohl ukázat své pracovní království. A protože je vystudovaný rybář jako náš páníček týkalo se samozřejmě ryb. Gee se líbily rybníčky a jeseteři jí evidentně nešli do hlavy. Jako pokaždé když jsme v Martině doběhla nás šílená bouřka.

Po mírném posílení (páníček jídlem, panička vínečkem - se pak divte, když jsem na etiketě četla - falšované víno místo flašované...)jsme vyrazili na další cestu. V rámci procvičení zručnosti řidiče jsme si dali trasu Dobšiného závodu do vrchu ovšem v obráceném gardu. Celkem nám to šlo, ale s profíky bychom se měřit nechtěli. Před devátou večer jsme byli konečně na místě.

Moldava nad Bodvou se na tři dny stala naším útočištěm. Penzion Bodva má příjemně upravené okolí, pokoje jsou akorát s vlastní koupelkou i záchodem. Na jídlo jsme většinou chodili do penzionu Ferdinand naproti. Opravdu doporučuji - velice milá obsluha, nejlepší mojito střední Evropy a výtečné jídlo.

V pátek jsme vyrazili ná Národní výstvu ve Velké Idě. Vzhledem k tomu, že den předtím pršelo ani jsme nevytahovali domeček a rovnou zaparkovali auto ke kruhu. Samozřejmě, že jsme ho loupli vedle Švejdíků, se kterými jsme tu měli spicha. Kruh byl velký ovšem sama jama a semtam úplně rozmáchaný krtinec. Byla jsem zvědavá, jak se mi bude běhat. Představa šroubů čouhajících mi z nohy mě moc nelákala. Kromě Vaškagangu jsme tu potkali i děvčata z Drahobudic. Moje první návštěva u nich opravdu zanechala stopy, protože jak jsem zjistila baví mým něžným loňským úrazem kdekoho a ještě tvrdí, že se jim o mě zdá. No, já doufám, že v dobrém. Probrali jsme perličky slovenských výstav a šli trpět každý ke svému kruhu. Před RR se u nás vystavovali němečtí ovčáci. To, co tam někteří předváděli zavánělo doublehandlingem ovšem pan rozhodčí to neřešil, tak proč bychom měli my. Je fascinující jak služební plemeno není schopno v kruhu jít vedle svého handlera, klidně s tím neustále propagovaným očním kontaktem. Pohled na to jak kolem kruhu s různými hračkami a pokřiky běhají kolegové vystavujících byl šílený a je zázrak, že se někdo nepřerazil. Po této kulturní vložce došlo na ričouny. Posuzovala paní Tušanová kvůli které jsem vyrazila na Slovensko už podruhé(tentokrát nezměnili rozhodčího). Vím, že má být v Čechách, ale Gee bude bohužel oba termíny hárat a atak bychom se zase minuli. No, možná by se nic nestalo. Posudek má Angee nádherný a jak sama paní rozhodčí řekla - v postavě není této fence co vytknout. Ovšem díky mírnému stopu ve spojení se slabou spodní čelistí nemá ten správný výraz - VD. Máme také elegantní pohyb a pěkné předvedení. To mě opravdu potěšilo, protože mám aspoň pocit, že jsme nedělali ostudu. Počkali jsme až si Síma vyfasuje svého dalšího CACíka a šli se najíst. Gee byla neustále v obležení dětí a její matka by z ní měla radost, protože trpělivě snášela i poněkud divočejší drobotinu.

V sobotu byla v Idě Mezinárodní výstava. Po zahlédnutí pana rozhodčího a zjištění, že je to myslivec ve mě poněkud hrklo. Představa, že si povezu další dobrou s podivným odůvodněním mě vyloženě děsila. Nemluvě o tom, že jsem měla pocit, že jsme se vrátili v čase a já vidím pana rozhodčího, který posuzoval psy v Salzburgu (ty víš, co myslím Lukáši, že..). Vzhledem k tomu, že od půlnoci silně pršelo a vypadalo to, že snad ani nikdy nemíní přestat, jsem vzdala i zkušební kolečko. Mým cílem bylo nezlámat nohy sobě ani Angee. Do kruhu nás nastoupilo 7 a po perlách, které provázeli posuzování psů jsem byla zvědavá, co nás čeká. Angee i když bylo ošklivo stála velice pěkně i se na pana rozhodčího podívala, když si to přál. Stále jsem přemýšlela, co studuje - oči, snažil se přijít na to, jaké má Gee oči. Když jsem mu řekla, že jantarové byl evidentně spokojený. Já také protože na rozdíl od předcházející fenky jsme nedostali posudek a zůstali v kruhu. Mrzí mne, že jsme nemohli na tom šíleném povrchu běhat (i rozhodčí nám jasně řekl, ať jdeme pouze rychlejším krokem), protože Angee má pohyb velmi pěkný, ale musí běžet. I tak jsme se umístili se známkou V na 4 -5 místě, protože pan rozhodčí zadával jen 1 - 3 místo. Pan rozhodčí byl vůbec veselá kopa. Po příšerně mokrém dopoledni jsme tentokrát ani nečekali na odpolední soutěže a jeli do Bodvy. Odjezd byl plný adrenalinu, protože průběžně zapadávala auta do bahna a vytahoval je traktor. Nám i Švejdíkům se podařilo vyjet bez něj.

Plánovanou návštěvu Zemplínské šíravy a dalšího Milanova spolužáka jsme vzdali. Po odbahnění a převlečení se do suchého jsme vzali útokem Ferdinanda. Cestou jsme ale ještě měli kulturní vložku v podobě smečky naháčů a labutěnky, která nic nečekající Gee klafla do čumáku. Byla to taková rychlost, že se Angee nestačila ani nadechnout natož nějak reagovat. Aspoň, že panička milé chlupaté dámy s gumičkou byla rychlá a její něžné výtky jsme slyšely ještě venku před hotelem. Naše princezna, když zjistila, že u vedlejšího stolu sedí další podobné stvoření mi vlezla na klín a odmítala ho opustit. Musím ovšem říct, že to byla jediná nepříjemnost za celý náš pobyt.

Neděle byla dnem odjezdu, ale hlavně jsme se jeli podívat na naší Kirunku. Už jsme to jí a její paničce Kajce slibovali rok. Cestou jsme potkali malou přehradu a protože se konečně udělalo tepleji jeli jsme jí obhlédnout. Byla bezva a voda v ní přijemně teplá, takže jsme se mohli i s Gee příjemně osvěžit a zaplavat si.

Kolem jedné jsme dorazili a statečně se trefili na první dobrou. Čekalo nás úžasné přivítání a naše Kirunka...no Kirunka - já měla dojem, že Archynka utekla až sem. Z našeho mimíska je krásná mladá slečna, úžasné barvy a pořádného těla. Bohužel má špatnou zkušenost s fenkou, která jí roztrla nohu tak, až ji museli šít a tak je k ostatním fenkám velmi obezřetná. I tak jsme to zvládli a Gee si prohlédla svou ,,malou svěřenkyni". Na hraní to nebylo, ale mít víc času zvládly by děvčata i to. Celá návštěva byla moc příjemná a já musím Kajce i jejím rodičům velice poděkovat za to jak se o Kiru starají. Vyjma zmíněného úrazu je zdravá a bezproblémová jen má trochu sklon k přibírání. Stejně je to záhada, její ségra Muma není schopná přibrat 2kg...úplně mi to připomíná naše Ačkové sestry Agušu a Fifu. Zatímco Fífě stačí se pár dní nehýbat a hned je to na váze znát, tak Ga se může cpát, válet, cpát a nic. Taky bych to brala...

Zatímco my jsme si povídali o Kirunce a ričounech, tak páníček s Gee šel omrknout pole, na které Kira chodívá. Ani se nedivím, že se jí tam líbí. Objevila myší hnízdečko a dokud ho nevyvětrala nedala pokoj a protože myška protestovala, bylo jí to vysvětleno jednou provždy. Pozdravili jsme se také s Lexičkou - už posledně nám zazpívala a povídala, co umí...tentokrát si dala kousek sýra, pomuchlala se s páníčkem a šla zase bydlet. Kirunka už prý pozná, kdy jí volá Lexi a kdy panička a tak poslouchá jen paničku. Návštěva byla super vůbec se nám nechtělo domů, ale měli jsme před sebou ještě spoustu kilometrů. Fotečky Kiry tady.

Rozloučili jsme se a vyrazili. S jednou přestávkou na nanuka a proběhnutí Gee jsme to zvládli bez nehody, i když se pár profesionálních řidičů opravdu snažilo. Vážně mi nepřijde vtipné myšičkovat s kamionem...Všem se kterými jsme trávili tento prodloužený víkend ze srdce děkuju, bylo to úžasné a primové a já musím říct, že jsem si to opravdu užila...ani dovolená by nebyla lepší. Fotečky jsou jak které - zlobilo nás počasí i technika. Víkendový pelmel na rajčeti.

Ano, to jsou oni...

Jjj já vím, aktualizace pokulhává a já vážně brzy dopíšu, co se tu děje a dám fotečky, které fotím, ale tohle vážně nemá odklad. Protože jsme zjistili, že se dlouho neuvidíme a chtěli podrbat, domluvili jsme se s Evou, že zkusím přijet do Bolky na výstavu. Jako každý rok vyšly obě výstavy tady pořádané na mou pracovní sobotu a navíc vycházelo Gee hárání, tak jsem ji nehlásila. Chyba lidičky, chyba. Podařilo se mi umluvit kolegyni, aby v rámci svých vycházek přišla na 2hodiny do práce. Vyráželi jsme s Milánkem v deset hodin a doufali, že paní rozhodčí nebude zbytečně rychlá. Byla...a tak jsem přišla o ten úžasný okamžik, kdy si Damounek vyběhal svého prvního dospělého CACe...pozitivní na tom bylo, že to nebyl poslední bezva zážitek toho dne.

Dorazili jsme na místo a přivítali se s Alčou a otitulovaným Adamem, dali si dát hudlánka od Rubina a šli se pozdravit s ostatními. Samozřejmě Evou a Mirkou a taky tu byl Honza s Aduš a naší Anetkou a její zrzavou sestrou Batinkou.

Posuzování bylo opravdu zajímavé, zvlášť když opět měla paní rozhodčí v kruhu zřejmě hospitanta. Poté, co celá mezitřída fen vyfasovala VD včetně feny, které paní rozhodčí na nedávné výstavě dala CACe, jsme čekali čím nás ještě překvapí. Nebudu vás napínat Magmabona si ke svému prvnímu místu Adama přidala V2r.CAC v podání Eiby, V3 měla Melinka. Berlouš uchvátil poslední bednové místo svým VD4 v již zmíněné mezitřídě. Naše Anetuška s Adélou obdrželi VD a Honza s Batinkou V. Pak byla pauza a čekání na soutěž o Chovatelskou stanici, kterou Eva přihlásila, když zjistila, že se tu její a Brassiliny dětičky sejdou v hojném počtu.

Chovatelská skupina...ano, to byl prostě top celého dne. Děvčata nastoupila...viděla...byla viděna a ...zvítězila...musím říct, že jsme si s Lukášem řádně zakřičeli a pan rozhodčí Polgár mi poprvé v životě udělal radost. A stála za to. Úžasné fotky samo udělala Iva a stojí za to se na ně podívat tady. Já tu mám opravdu jen malý výběr. Evi a magmaboňata díky za nejúžasnější výstavní den mého života a jen trochu mě mrzí, že jsme neměli s sebou Gee, aby se mohla kochat sourozenci. Jen na to podrbání s Evou zase nebyl čas.

Můj foťák samozřejmě ležel doma s úplně novými bateriemi, ale výběr najdete i u Alenky. Bylo to prima přátelé, brzy zase navi...

První červnový víkend

Celý týden jsme poslouchali, že už rostou a tak jsme vzali holky a vyrazili. Archy les miluje a nejraděj se vyvaluje v listí. Tentokráte to nebylo jen v něm. Ano, rostou, toho jednoho jsme si vážně přivezli.

Holky objevily křicící strom...hrozně ho chtěly prozkoumat, ale paní strakapoudová, která v něm hnízdo vybudovala měla jiný názor. Ani vyfotit řvoucí mládež se nepodařilo, jak bylo hluboké.

Protože se autem linul šílený odér, kvůli kterému se nechtělo přistoupit ani Angee, vzali jsme to na naši oblíbenou jedničku. Narozdíl od naší návštěvy s Agadamovými všichni šli do vody dobrovolně. Archynka první, bo největší puch se linul z jejího krku a obojku. Naše princezna nikdy nezklame. Ovládá i ždímání svého kožíšku. Muma přes zimu zapoměla, že nohy mají zůstat při plavání pod vodou. Při stíhání házecího kolečka si ale brzy vzpoměla a pak už plavčila jak Venclovský. Geena též statečně vyrazila - ovšem do huby ona tuhle věc nevezme a tak se plavným kolečkem zase vrátila, ovšem s prázdnou.

Dokonce holky soutěžily, kdo plave rychleji. No, Gee se na to občas nemohla ani dívat...Mumina fanaticky a nahlas vyžadovala házení kolečka a vypadalo to, že se odtud ani nedostanem. Holky vyzkoušely i nepříjemné povrchy a šly jsme okouknout mírnější cestu do vody.

Tu jsme sice našli, ale víc nás zaujala užovka, kterou jsme objevili. Zrzky moc nechápaly cože to tam pořád fotím. No, snad je ta krasavice aspoň trochu vidět. Náš úžasný digitálek totiž stále zaostřoval na všechno okolo jen na hadici nenene. Zamávali jsme kačenkám a čistí a voňavý vyrazili k domovu. Fotečkový pelmel z května a dnešního dne na rajčeti

26. 5. MVP Litoměřice - opět úžasný výsledek Magmabony!!!

Loni jsme se nemohli této výstavy zúčastnit kvůli hárání, letos zapracovala skleróza a byla to chyba. Musím říct, že zprávičky, které k nám z Litek přilétly byly ty nejhezčí za celý květen a suprově ho uzavřely...posuzovala paní Černohubová. Magmabona se zúčastnila v dámském obsazení s výsledky: třída mladých Tara a Berllyn obě V a to nejnejnej....třída open naše nejmilovanější sestřička Mellinka a její V1, CAC, CACIB, BOB - Mirko posíláme velikánské gratulace a Evičce samo také. Děvčata jste úžasná. Stejně jako Eiby má i Melloušek nakročeno k českému šampionovi. Držíme pěsti, palce a všechny zrzavé packy, co jich tu máme k úspěšnému dokončení.

My jsme taky měli jeden nádherný zážitek v přímém přenosu. Bylo mi divné, co je to venku za povyk...pořád velké štěbetání a nadávání.. a pak jsem to zjistila. Mamina našich nových nájemníků rozhodla, že už jejího starání bylo dost a mládež se postaví na své nohy...nebo křídla, jak chcete. Za neustáleho kibicování postupně všichni mrňouskové opustili své rodné hnízdo. Stihla jsem vyfotit až toho posledního. I tak to byl úžasný zážitek a já doufám, že to nebylo naposledy.

20. 5. WDS Salzburg

Naše cesta za poznáním atmosféry světové výstavy začala rychlým nahození GPS a blízkým setkáním se srnou, které jsme se stačili jentaktak vyhnout. Musím říct, že jsme byli šikovní a trefili na první dobrou a troufám si říct, že bychom to tentokráte zvládli i s mapou. Chlapci celou cestu obdivovali krásy Rakouska s jejich pilami a dřevem volně přístupným, jakož i spousty materiálu evidentně připraveného na stavbu silnic...vše ponechané svému osudu...ta představa, že by se něco takového zkusilo v Čechách...

Milana jsme nechali napospas parkování a s Lukášem jsme na první pokus našli naše výstavní kruhy. Páníček posléze našel nás...ovšem bez domečku, který slíbil donést. V rámci opakování matky moudrosti si dal repete k zaparkovanému autu. Ve chvíli kdy se Adámek uvelebil v domečku jsme mohli nasávat, tedy tu atmosféru...i když myslím, že opomenutí našich životabudičů bylo tentokráte velkou chybou. Posuzování psů se ujal pan Hans W. Muller (CH). Moje představa okouknutí světové elity psů za účelem hledání potencionálního ženicha vzala brzy za své. Feny posuzovala Karin van Klaveren (DE). Musím říct, že její způsob hodnocení se mi velice líbil a rozhodně jsem neměla pocit, že by si nějak usnadňovala práci. Všechny fenky velice podrobně prohlédla nechala si je předvést v pohybu a bloček měla plný poznámek. Bohužel posudky, jak už je na těchto akcích zvykem dostali jen umístění a mám pocit, že ani ti ne všichni. Bohužel jsme nastupovali do kruhu prakticky současně, takže jsme si s Lukášem nemohli ani napovídat,co se postojů týká...Milan byl rád, když se mu podařilo aspoň fotit. Ani to nedopadlo moc dobře - klasický problém hal. Adam i Angee si odnesli známku VD. Parádně mně rozhodilo, že jsem byla v první skupině vystavujících, protože 9fen nenastoupilo. Celkově mám z této opravdu velké výstavy smíšené pocity...myslím, že i na našich národních výstavách bývá lepší atmosféra. Nelze upřít typický rakouský řád, ale jinak... nevím. Co bylo fascinující bylo množství ruských autobusů a aut a jejich nádherných psů...je zřejmé, že Evropě roste velká konkurence napříč plemeny.

Naši nájemníci, malý rehkové domácí, byli rozumnější a drželi se doma a zase trochu povyrostli.

12. - 13. 5. SV a KV KCHRR Lanškroun aneb výstavní masakr bez motorové pily :-)

Tak jsem zase měla výborný nápad...byla jsem zvědavá na pohled nejstarších chovatelů RR na britských ostrovech. A že nás bylo zvědavo poměrně dost, dala se počtem psů tato výstava srovnávat s námi oblíbeným Orlíkem...jo, ještě něčím mi to připomělo Orlík...když tu byli před několika lety posuzovat Američané - tehdy jsme také jen zírali, když ve třídě šampionů začaly létat dobré. No, bez dlouhých caviků - rozhodčí paní Julia M. Bates a její syn David M. Bates rozdali během soboty slušných 36 dobrých (padly i ve třídách čestné a veteránů). Naši Adam, Angee a Berllyn byli oceněni VD a přísným sítem výborných prošly Tara V4 v mladých a Mellinka V5 v openu. Třešničkou bylo 3.místo Adámka v Nejkrásnější hlavě, které dávalo naději na další den. Jinak Adamův výraz po přečtení výsledků hovoří za vše a tak raději s Rubinem trénoval, což se ukázalo jako výborný nápad.

Jinak jsme si Lanškroun užili v příjemné společnosti Švejdíků, kteří poprvé vystavovali svůj dorost. Byla tu i naše Anetuša se svou zrzavou sestřičkou Batynkou a Honza s Aduš. Samozřejmě magmabonní sekce a spousta jiných milých známých. Večer jsme řádně probrali průběh dne, včetně rozboru zasvěcených, kteří se vrátili nedávno z ostrovů a vysvětlili nám, že takovýto průběh výstav a výsledků je naprosto standartní.

Neděle začala mírněji a my měli pocit, že došlo ke změně...ano, při menším počtu psů bylo dobrých jen 18 a tentokrát jí neunikla ani Angee. Musím říct, že mě potěšilo alespoň to, že paní rozhodčí v posudku jasně napsala, že má Angee korektní jantarové oko a výborné úhlení. Adámek, který se panu Davidovi moc moc líbil už při výběru Nej hlavy si vyběhal nádherné V3. Anetuška poprvé ve své výstavní kariéře po oba dny D a Batynka též. Doufám, že to Honzovi ani Adélce nezkazilo náladu . Pro mě z toho plyne jednoduché ponaučení - až mě zase bude zajímat něčí názor na RR pojedu se na dotyčného pouze podívat. Myslím, že rozhodčí podobného typu by s počty ridgebacků na výstavách udělaly řádný kotrmelec. Díky všem za milou společnost a zase někde naviděnou.

Myslím, že většina z nás zakončila tento víkend úplně stejně jako Rubíno...

5. - 6. 5. bohatý víkend

Protože jsem opět trávila sobotní dopo v práci, tak jsme využily krásného odpoledne k řádné socializaci našich holek. Místo výstavního mumraje jsme vyrazili na zámek, kde probíhaly Slavnosti koní Kinských s bohatým programem. Alej k zámku už zase začíná být krásná tak, jak jí pamatuju z dětství. Holkám se moc líbili koníčci a celkem rády by se zapojili do beaglí smečky. Potkali jsme se i s naší Fifu z Áček a její novou zrzavou kámošku. Musím říct, že je celá Assima a bodejď ne, když mají obě stejného tatínka Sorbonna. Bylo to prima a musím říct, že holky byly super.

Zatímco my jsme se bohapustě flákali, tak v Praze ve velkém bojovali magmaboňata. Výsledky jsou prostě úžasné. Psy posuzovala paní Janická. Ve třídě mladých dostal Maty známku VD a v openu byl Adam V4. Feny měla na paškále p. Sara Nordin (SE) a v mladých se prezentovala Tara VD a Berllynka V. Třídu open okupovaly Eiby a její V2 res.CAC a Mellinka V3. Jako třešnička na dortu bylo 4. místo z 11 přihlášených chovatelských stanic. Velké blahopřání všem a hlavně ,,paní chovatelce"...Evi, paráda.

Neděle byla ve znamení focení naší Gee. Jako již tradičně přijela Naďa. Fotek jsme udělali spoustu, použitelných je jen pár a ty jsou na rajčeti. Naďa se samozřejmě fotit nechce a tak jsem cvakla jen Gee při soustředěném pohledu do dálav, její následování (tzv.šoulačku), somrování pamlsků (které ve futrále na foťák vážně nejsou) a pak hod Angee do dálky a do výšky. To už musela cvaknou Naďa neb jí došly baterky ve stroji a k házení psem ještě nedospěla.

Po dopoledním focení a skoro 3hodinové vycházce jsme vyrazili na chaloupku na oběd. Děvčata se pohonila, Angee pod dojmem dopoledních zážitků předváděla, jak se ptáčkům kradou mlsky, které jim babička věší na švestku. No a naše moranky důležitě hlídaly pohodu všech.

Po návratu domů jsme objevili nové nájemníky...hm, úklid nad vodárnou se odkládá...

4. 5. bouřka

Dnes se naším městem přehnala obrovská bouřka...teta Pavlína dokonce volala, že radar hlásí neměřitelné hodnoty (v Hradci tou dobou svítílo sluníčko a vládla pohodička). Výsledek skoro hodinové buřiny a dvakrát se vracejících krup byl šílený. Geena a Muma koukaly z okna s páníčkem jak to venku lítá. Je evidentní, že je bouřka nestresuje a šílené rány od krup, které málem rozbily okna je spíš fascinovaly. V Chlumci bylo vyplaveno spousta obchodů, okolí se dostalo i do zpráv...no a já mám čerstvě rozkvetlé tulipány v bílém koberci a úplně napadrť.

1. 5. bonitace

Dnešní den vstoupila Angee do světa dospělích...bylo to za neskutečného vedra, ale ve společnosti prima lidiček a bez škobrtnutí...

Ano, ano, právě dnes zatímco jiní demonstrovali svou lásku ke dni práce, druzí lásku k bližnímu svému a někteří k demonstracím jako takovým, se Angee na bonitaci ČKRR stala chovnou fenou. Děkujeme tímto naší paní chovatelce za náš poklad a snad jsme i dokázali, že jsme ho neznehodnotili. Evi - dík...a Angee si báječná.

Po bonitaci jsme vyrazili na domluvený špacír s Magmabonou. Ve složení Eva, Mirka, Brass, Berlouš a Melinka nám ukázali jejich oblíbenou trasu Prokopským údolím. Musím říct, že Berlouš je pěkný tank, o čemž by mohly vyprávět mé zánovně udělané nehty. Než jsme vyrazili do stínu stromů zastavili jsme u jezírka s labutí. Berlina jí poctivě snědla rohlíky naházené lidmi a uklidila z hladiny i piškotky, na které jsme lákali do vody Angee a Melouška. Angee vyrazila plavat až po povelu - vem si kačenku, který samozřejmě nevyšel z mých úst. Přece nezabiju infarktem páníčka, když on jediný má řidičák. A uznejte, co uprostřed Praglu s mrtvolou. Ale Angee samozřejmě poslouchá na slovo i svou chovatelku. Doplavala k labuti, ale ta se prý kámoší jen s Berlinkou, která u ní byla na návštěvě den předem s Fantýmem. A tak se zase hezky vrátila na břeh. Byla tak rychlá, že jsme to nestihli vyfotit. A tak jí poslal za labuťkou ještě jednou i páníček. Však my mu ty nervy zocelíme.

Trasa vychajdy byla prima, skoro celou dobu jsme byly v příjemném stínu. Páníček se snažil hodně fotit, Gee spokojeně proháněla divoké holuby a nechápavě koukala, jak se řeže magmabonní smečka...ona, která tu moranní pořád poňouká k úplně stejnému bitkování. Byl to fajn den a nakonec i páníček byl spokojen, neboť se náš mraveneček choval způsobně a svá oblíbená kolečka si odpustil. Pár foteček na rajčeti, ale daleko hezčí, ostřejší pouze s jiným ričounským obsazením jsou u Fantýmu.

29. 4. Krajská výstvava Dětřichov

V rámci výstavního tréninku a snahy přesvědčit Angee, že výstavy nejsou trest, ale zábava, jsme vyjeli na krajku.Vzhledem k šílenému vedru a 50 psům před námi jsme většinu času strávili v lese. Škoda, že se v něm nevystavuje - Angee byla naprosto spokojená. V půl jedné, za největšího vedra jsme nastoupili do kruhu. V ten moment se vybily baterie ve foťáčku - zřejmě věděly proč.

Pan rozhodčí Šimek dal Angee známku V1. Pochválil její bezchybný hrudník a nádhernou spodní linii. Bohužel měl připomínku k jejímu pigmentu. Přesně k tomu pigmentu, který u Gee vyzdvihly obě australské rozhodčí loni na Orlíku. I tak mě tato výborná velmi těší, protože pan Šimek je znám tím, že je opravdu zadarmo nedává. Mám ráda tento způsob posuzování, kdy rozhodčí mluví ke všem a zdůvodňuje známku poukázáním na vady toho kterého psa. Jeho věta: tento pes je ve výborné výživové kondici - VD mě opravdu rozesmála. Tak malebně sdělit majiteli, že má obézního psa mi přijde úžasné. I když si nejsem jistá, že to páníček pochopil.

22. 4. MVP Drážďany

Poprvé jsme vyrazili na výstavu do Němec. Cesta byla super a pro nás je srovnatelná s cestou do Brna. Protože jsme nechtěli riskovat Lukášův smysl pro zkratky vzali jsme si navigaci. Byla úžasná, místy bez signálu, ale v pravou chvílí vždy naskočila a sdělila nám kudy tudy. Já také po dnešku vím, že kennelka je pro Angee smrt. Pokud nechci, aby celý den (včetně výstavního kruhu) vypadala jako týraný pes, je pro nás tabu.

Měli jsme tu spicha s Magmabonou. Nutno říci, že opět byly její výsledky skvělé a my posíláme naší chovatelce Evě velké gratulace (páníčkům samozřejmě též):

Berlin - třída mladých V (5)

Maty - třída mladých V2 res. CAJC VDH

Adam - open V4

Melinka - open V2 res. CAC VDH a Angee VD.

Rubino výstavu využil k obluzování přítomných německých krasavic, handlingu Adama a zaměstnávání svého otce. Dlužno říci, že vše zvládal měrou vrchovatou. Pár foteček též u Alenky.

15. 4. dubnové oslavy

Celým dubnem se u nás táhne narozeninová párty. Slaví se v různých sestavách a na různých místech. Po rodinném blázinci na chaloupce se nám podařilo urvat společnou chvilku s Jiroudky.

Dort jsem udělala takticky jako jistá firma propagující mlsinky společné pro psy i jejich páníčky. Snad se povedl - aspoň si nikdo nestěžoval. Jen Rubiho jméno se mi tam vážně nevešlo (má totiž v dubnu alespoň svátek, aby mu ty naše merendy nebyly líto), ale on mi to snad odpustí.

Oslavy leckoho zmohli a nutno uznat, že zatímco my máme praktický nábytek, tak pánské Jiroudkovic osazenstvo je velmi skladné. Naproti tomu, moranní holky to mají vychytané esteticky.

14. 4. Angee, další beraní narozky

To to letí...náš mraveneček Gee má dnes třetí narozeniny. A i když je to poťouchlík, který když má pózovat, tak musí nejdřív upravit pozadí a první co udělá na vycházce, že vylepší svůj odér vyválením se v něčem nepopsatelném...

...zkoumá nepovolené prostory a aspoň jednou se musí podívat za zajíčkem...

...přesto, že ví, že pak musí buď trénovat na výstavy nebo hlídat své poklady...

tak i přesto nebo právě proto ji prostě miluju. Můj zrzavý miláčku, přeji ti k tvým narozkám hodně zdraví, dlouhé vycházky s i bez zajíčků (víš, že páníček má nervy jen jedny) a hlavně abys tu s námi byla hodně dlouho a mohla nás pořád překvapovat svými kousky.

Samozřejmě velké gratulace posíláme všem našim magmaboním sourozencům a jejich super mamině Brassilce, která má narozky jak jinak než v dubnu a to 16. díky za naše zlatíčka.

Velikonoce

Klasika posledních let spojená s návštěvou ze Slovenska a oslavou narozenin naší babičky a se vzájemným si vyměňováním dárků (konečně jsme se zase viděli v plné sestavě). Pro holky úžasná příležitost se vylítat a socializovat dědovi králíčky. Angee si hrála na automechanika a kontrolovala Ivánkovo nové auto. Taky jsme spolu byli okouknout náš oblíbený rybníček, ve kterém jsme se vždycky s dětmi koupali. Jen mi bylo líto, že jsem jí nemohla pustit vyblbnout na pole, protože půlmetrová vrstva bahna by jí na stopro stála za prozkoumání....pár foteček zde

31. 3. Áčka maj narozeniny...

Už je to tak, naše první dětičky mají dnes neskutečné 4 narozeniny...moji milí, milovaní všem Vám přeju za rodný dům hodně zdravíčka, domácí pohodičky, vždy plné mističky ( u některých klidně méně plné, viď Fifu :-) ), dlouhé a zábavné procházky a stále věrně milující páníčky. Máme vás rádi.

První březnový slunečný víkend

Když jsem první březnovou sobotu dorazila z práce usoudili jsme, že je venku krásné sluníčko a byla by škoda ho nevyužít. A tak jsme dali svou první jarní prosluněnou kávičku venku. Dokonce šla okolo druhá půlka naší party a přijala pozvání na kakajíčko a mlsinky. Faktem je, že jsme netušili, že si tím pádem my dvounožci nesedneme, ale uznejte, že máme úžasně fotogenické bafany. Páníček se též činil a tak jabloň dostala letní sestřih a habr dostal kalačem co proto. Když nás Alenka s Damounkem a Agu opustili seděla Gee jak kůl v plotě a čekala jestli se ještě něco bude dít.

V neděli jsme vyřídili všechny pochůzky, které se nám tu nahromadily a vyrazili na zahradu k Mírovi a klukům. Po důkladné kontrole a prolítání zahrady za asistence Dakouše a Berta jsme trochu pocvičili. Chůze u nohy, nepříjemné povrchy, hlídání jakési postarší maringotky...

No a pak byla opět volná zábava...ovšem vzhledem k přebujelým emocím a neustálým diskuzím některých zúčastněných jsme procvičili též dlouhodobé odložení. A to za dozoru i bez. Omluven byl pouze Dakoušek bo v tom byl nevinně a navíc je to přeci jen postarší pán a mohl by ustydnouti.

Po povelu volno se jala parta zkoumat, co je tu nového. My jsme obdivovali krásně ošiškovaný jehličnan, který je zvláštní i tím, že jedna půlka se tváří jako smrk? a druhá?...no, my v tom máme chaos, ne tak Angee. Právě se rozhodla, že tohle je to pravé místo na porodní pelíšek (jako by jí snad omrzel zlatý déšť, který má doma - nebo se nechce se zbylými děvčaty dělit). A tak se jala upravovat, jsem tedy říkala Mírovi, že jen provzdušňuje půdu po zimě, ale nevím nakolik mi věřil.

Mumášek je zase po matce velký norník (určitě máme někde utajené jezevčíkové předky). Tahle zábava jí neomrzí. Občas jí přijde zkontrolovat Archynka, někdy i Bert a Gee. Ta ovšem vůbec nechápe, co na tom ta malá holka má.

A pak už nastal čas odjezdu a my vyrazili k domovu. Čekal nás úklid zahrady a dříví.

A protože bylo vážně super, odměnili jsme se první letošní grilovačkou...ti, co si jí nechali utéct prohloupili, ale určitě nebyla poslední. Další fotečky na rajčeti.

návštěva u pupíků Švejdíků

Tak jsem si řekla, že je sice záslužné být šest dní v týdnu v práci, ale člověk musí také vypnout. A tak jsem zavolala Martině a vyjednala si muchlovací návštěvu u jejich malých Aussíků. A protože jak mumísci, tak i Ruben se přeci musí socializovat vzali jsme s sebou i Alenku. I člověk na mateřské musí vypnout. Ruben pojal uvítaví kávu jako příležitost k vyzkoušení úúúžasného stolku...

Po kávě došlo na štěnísky. Co vám budu povídat...jsou nádherní, někteří totální kopie své maminy Assimky a pěkní dráčci. Síma je vzorná mamina a musím říct, že mě překvapila, jak si mládež hlídá. Rosi je stále muchlací kluk a i když už vážně není velikosti štěnda, tak povahou je to pořád roztomilý puberťák. Své mladší "sourozence" rád hlídá a hraje si s nimi.

Po odpadnutí mumísků jsme zase trochu podrbali. Rosi nenápadně naznačoval, že by též rád něco ze stolu, jiní dělali, že jsou nešťastní. Když se uvolnil gauč zaujal Rosi polohu ležícího střelce (vzpomínala jsem, že u Švejdíků psi na gauč nesmějí). Rubíno se na cestu domů posilnil čokoládkou a mohli jsme vyrazit.

Někteří pupísci jsou ještě volní. Pokud máte zájem o štěndo po super rodičích, kteří se pyšní nejen výstavními tituly, ale tatínek i úžasnými pracovními výsledky, mrkněte na jejich stránky.

únorové všední dny

Naše děvčata pořídila oblíbeného spolunocležníka. Občas k němu zavítá i Adámek, ale ten se tváří, že by raději k paničce. Aiminka ta vůbec tyhle plyšové mazlíky nevyhledává - ona má toho svého miláčka, vyhřívacího.

Vždycky jsem přemýšlela, co dělá Angee, když nejsme doma. No přeci hlídá!! A když nehlídá, tak se baví tím, že se balí do deky a já pak přemýšlím, kdo nám to tu pořád rochní. Samozřejmě, že když přijdeme domů, dělá naše slečna, že ona nic.

Takhle odpočívaly sestry moranky, když u nás byla Aguška ve službě. Myslím, že se opravdu nezapřou.

4. - 5. 2. DUOCACIB Brno

Vzhledem k tomu, že nejen já jsem šikovná, ale i kolegyně z Poděbrad, trávím od půlky prosince všechny víkendy v práci. Protože ovšem Gee svou nechuť k výstavám stále řádně demonstruje bylo fajn, když Alenka navrhla, že ji vezmou do Brna s sebou. A tak jsme si vyměnili holčičky. Aguška šla do rodného hnízdečka a Gee jela s bráchou válčit na výstavu. No, myslím, že zatímco si to Agu užívala, tak nám Angee dávala v duchu spousty ne zrovna pěkných jmen. V sobotu posuzovala psy paní Frnčová a feny pan Vondrouš za asistence Šárky Štusákové. Musím říct, že Magmaboňata měla svůj den a Evě nelze než blahopřát a doufat, že se jednou přihlásí do chovatelské skupiny. Málokdo se může pyšnit tím, že všechna štěňata z jeho stanice byla na výstavě výborná a navíc některá přidala i bednu. Výbornými se po oba dny poměrně šetřilo. Adámek V/13 s Angee V5/13 v sobotu V a jejich sestra Mel přidala res.CAC. B team ve složení Maty, Tara a Berlin opět V a Berlouš přidala i bednu V3/20(!).

V neděli posuzoval všechny náš oblíbený pan Havelka. Vím, že s ním mají někteří problém, ale mě se způsob jeho posuzování moc líbí. Ani tentokrát pan rozhodčí nezklamal a rozdal i několik dobrých. Adámek V5/13 víc výborných ve třídě psi open nepadlo. Berlin byla s Evou opět V3/15 v mladých. Naše Gee krásná VD/12 s obrovskou pochvalou pana Havelky pro Alenku!!!za luxusní handling a Mel se podařilo urvat V5 (jedinou výbornou, která nebyla na bedně). Po oba dny byla ve všech třídách velká konkurence a to nejen z Čech, ale tentokráte i velké ekupy z Ruska. Nutno říci, že podle mínění okolo kruhů přivezli sem Rusové opravdu nádherné ridgebacky.

Aby to nebylo jen samá legrace, tak Lukáš v sobotu mírně bloudil, vybuchlo ubytování (je dobré míti zrzavou rodinu všude - azyl našli v Rokytně u páníčků naší Anetky, díky Honzo!). Jako tečku si místo řízečků a silné kuřecí polévky v neděli při návratu nechali těsně před cílem opusinkovat auto prastarým formanem. Štěstí bylo, že ani dvounožcům a ani zrzkům, ke kterým se nešikovný řidič snažil probourat, se nic nestalo. Milan pro všechny dojel a nakonec došlo i na tu véču se sladkou tečkou. Ještě jednou moc dík Evě za naše zrzavé šikulky, Alence za handling a lidi, příště méně adrenalinouvou koncovku. Podrobné info a spousta fotek také u Jiroudků

Leden

Doháráváme a tak velké vycházky nejsou na pořadu dne. Většina pejskařů z Chlumce chodí raději venčit na naše oblíbená Luka a tak bychom stejně museli holky držet uvázané. Aby se aspoň trochu vylítaly chodí s páníčkem do práce na sádka a tam nenápadně likvidují nově vysetou trávu. Ale co, myslím, že samozřejmě za její špatný vzhled můžou nastalé mrazy, nikoli naše princezny.

Doma přijímáme milé návštěvy, které samozřejmě využíváme k výstavnímu tréninku, k nácviku somrování, řádné socializaci a někteří k agility. Jsou tací, kteří z toho mají řádnou bžundu a tací, kteří unaveně odpadnou. A my pak s Alenkou můžeme kout pikle, kam se letos podíváme na výstavy.

Také se na krásný datum 13. ledna narodilo u našich přátel Švejdů 11 malých ričounů...i když nevím, jestli výraz malých je zrovna adekvátní. No, přesvědčte se sami na jejich stránkách. Já opravdu nechápu, jak se podařilo Assimce takovéhle výběrové kousky napěstovat a pak ještě porodit. Moc blahopřejeme a ať vám hezky rostou a najdete jim ty nejskvělejší páníčky.

Nový rok

Po opulentním silvestru jsme měli klidný Nový rok. Je jasné z doložené fotodokumentace, že s každým udělalo slavení své.

Upozornění!!!

Letošní rok začal prazvláštně. To, že naše děvčata pojala svátky a začátek roku jako skupinové hormonální bouření bylo to nejmenší. Daleko horší je, že si Chlumec a jeho okolí vybral jakýsi psychicky narušený jedinec pro svou zrůdnou zábavu. Na různých místech ve městě i v blízkých vesničkách rozhazuje otrávené návnady. Ze srdce přeju tomuto zjevu, aby z tohoto světa sešel stejnou smrtí jakou připravuje svým čtyřnohým obětem. Nechápu, kde se bere v lidech tolik zloby a nenávisti. I když někoho takového ani nejde nazvat člověkem. Všem pejskařům nejen z Chlumce přeju, aby řádění tohoto zjeva přežili ve zdraví a doufám, že třeba tentokrát se policii zadaří...

 

Copyright © 2009 Morana